SVĚTOVÝ NÁZOR A ORGANIZACE

Národní stát, jehož celkový obraz jsem se pokusil nastínit, nebude uskutečněn pouhým poznáním toho, co potřebuje. Nestačí vědět, jak má národní stát vypadat. Daleko důležitější je proces jeho vzniku. Nelze očekávat, že dnešní strany, které jsou v první řadě poživatelé současného státu, samy od sebe provedou změnu tohoto stavu. Je to ještě o to méně možné, když jsou jeho skutečnými vedoucí elementy vždy a opět Židé. Vývoj, který dnes proděláváme, by jednoho dne mohl skončit u starožidovského proroctví - Žid by skutečně požral národy země a stal se jejím pánem. Neboť on sleduje, na rozdíl od miliónů německých buržoustů a proletářů, zmítajících se v netečnosti a hlouposti, neochvějně svůj cíl. Jím vedená strana bude sloužit pouze jeho zájmům. Se zájmy árijských národů to nemůže mít nic společného.

Pokud se tedy pokusíme přenést ideální obraz národního státu do reálné skutečnosti, musíme nezávisle na dosavadních mocných veřejného života hledat novou sílu, která je schopná vzít na sebe boj za takový ideál. Neboť jedná se o boj, pokud prvním úkolem není vytvoření nového pojetí národního státu, ale především odstranění existujícího židovského pojetí. Jako často v dějinách neleží hlavní potíž ve formách nového stavu, ale ve vytváření místa pro ně. Předsudky a zájmy se spolčují a pokoušejí se vítězství jim nepříjemné nebo ohrožující ideje všemi prostředky znemožnit.

Proto je bohužel bojovník za takový nový ideál nucen v první linii vybojovat především negativní část tohoto boje, a to tu, která povede k odstranění současného stavu.

Nové učení velkého a principiálního významu bude, jakkoli to bude někomu nepříjemné, nasadit se vší ostrostí jako první zbraň sondu kritiky. Svědčí o mělkém pohledu na dějinné vývoje, když dnes tak zvaní "národní" neustále ujišťují, že neprovádějí negativní kritiku, ale pouze konstruktivní práci. To je dětinsky nesmyslné blekotání a důkaz toho, jak nechápou dokonce ani dějiny své doby. Marxismus měl také cíl a zná také konstruktivní práci (i když se přitom jedná pouze o zřízení despocie světového finančního židovstva) a sedmdesát let prováděl kritiku a to kritiku zničující, rozkladnou a neustále se opakující, až tento starý stát tato věčně leptající kyselina vyčerpala a přivedla k pádu. Teprve potom přišlo na řadu takzvané "budování". A bylo to samozřejmé, správné a logické. Současný stav nebude odstraněn pouhým zdůrazňováním a obhajováním budoucího. Nelze se domnívat, že se stoupenci dnes panujícího stavu bezezbytku obrátí konstatováním nutnosti změny a že by mohli být pro tento nový stav získáni. Naopak by mohlo lehce dojít k tomu, že by vedle sebe zůstaly existovat oba stavy. Tím by se takzvaný světový názor stal stranou, z jejíhož rámce by nebylo úniku. Světový názor je netrpělivý a nemůže se spokojit s rolí jedné strany vedle druhé, ale vyžaduje velitelsky svoji vlastní, výlučnou a uznávanou stranu a stejně tak přizpůsobení veškerého veřejného života podle jejích představ. Tato strana nemůže strpět další existenci představitelů starých pořádků. To samé platí pro náboženství.

Také křesťanství se nemohlo spokojit stavbou vlastního oltáře, ale muselo nutně přikročit k ničení pohanských oltářů. Pouze z této fanatické netrpělivosti se mohla vytvořit nová víra a tato netrpělivost je pro její vznik dokonce podmínkou. Dalo by se namítnout, že se při těchto jevech ve světových dějinách většinou jedná o specifický židovský způsob myšlení, že tento druh netrpělivosti a fanatismu je přímo vlastní židovské povaze. To může být tisíckrát pravda a lze této skutečnosti hluboce litovat, nic to ale to ale nemění na skutečnosti, že tyto poměry, které byly do té doby lidstvu cizí, jsou dnes zde. Mužové, kteří náš německý národ z tohoto dnešního stavu chtějí spasit, si nemají lámat hlavu nad tím, jak by bylo pěkné, kdyby to či ono nebylo, ale jak tuto danost odstranit. Tento netrpělivostí naplněný světový názor se dá rozbít pouze čistou a pravdivou ideou, která bude hnána kupředu stejným duchem a stejně silnou vůlí.

Jednotlivec by dnes s bolestí konstatoval, že s příchodem křesťanství přišel do dříve mnohem svobodnějšího antického světa první duchovní teror. Nebude ale moci zpochybnit skutečnost, že je svět od té doby tímto násilím opanován a že se dá násilí zlomit pouze násilím a teror pouze terorem. Teprve potom mohou být vybudovány nové poměry.

Politické strany mají sklony ke kompromisům, světové názory nikdy. Politické strany počítají s protihráči, světové názory proklamují svoji neomylnost.

Také politické strany mají původně téměř vždy úmysl dospět k neomezenému despotickému panováni a tendence ke světovému názoru v nich téměř vždy je. Avšak úzkoprsost jejich programů jim bere heroismus, který světonázor vyžaduje. Smířlivost jejich chtění jim přináší malé a slabé duchy, se kterými není možné vést křížové výpravy. Tak zůstanou již zpočátku trčet ve své malosti. Tím se ale vzdávají svého boje za světový názor a pokoušejí se takzvanou "pozitivní spoluprací" spěšně si vybojovat své místečko u koryta existujících zařízení a pokud možno co nejdéle u něj zůstat. To je jejich celé snaženi. A pokud by měli být od tohoto žlabu odháněni konkurentem, tak se jejich úsilí zaměří pouze na to, ať již násilím nebo lstí, dostat se do čela také hladových, aby se konečně, bez ohledu na své nejsvatější přesvědčení, ke svému oblíbenému zdroji opět dostali. Šakalové politiky!

Protože světový názor není ochoten se s nějakým jiným dělit, nemůže být ochoten spolupracovat na stávajícím stavu, který odsuzuje. Musí cítit povinnost proti tomuto stavu a všem protivníkovým idejím všemi prostředky bojovat a tím připravovat jejich pád.

Jak tento rozkladný boj, který bude všemi ve svém nebezpečí okamžitě rozpoznán a vyvolá jejich společnou obranu, tak také boj pozitivní, který povede k prosazeni vlastních nových myšlenek, vyžaduje odhodlané bojovníky. Světonázor přivede své myšlenky k vítězství pouze tehdy, když ty nejodvážnější a nejodhodlanější elementy své doby a svého národa spoji do svých řad a začlení je do pevných forem úderné organizace. Ta musí s ohledem na tyto elementy vytáhnout ze svého všeobecného obrazu světa určité myšlenky, zabalit je do precizní a srozumitelné formy a tím novému společenství poslouží k vyznání společné víry. Pokud je program nějaké pouze politické strany receptem na to, jak dopadnout co nejlépe ve volbách, spočívá světonázorový program ve formulování vyhlášení války proti existujícímu pořádku, proti současnému stavu, zkrátka vůbec proti současnému pojetí světa.

Přitom není důležité, aby každý bojovník, který za tento světonázor bojuje, měl úplný ideový přehled a znalosti myšlenkových pochodů svých vůdců. Důležitější je, aby mu byly objasněny pouze některé, nejdůležitější pohledy na věc tak, že se pro tyto myšlenky a nutnost vítězství svého hnutí zapálí. Neboť prostý voják také není zasvěcen do myšlenkových pochodů vyšší strategie. Musí být především vychován k vysoké disciplíně, k fanatickému přesvědčení o správnosti a síle své věci. Tak jako by neměla hodnotu armáda, jejíž vojáci by se průběžně stávali generály, ať již jenom na základě svého vzdělání či přesvědčeni, stejně tak malou cenu by mělo politické hnutí jako zástupce světonázoru, kdyby chtělo být pouze shromážděním lidi "bohatých duchem". Ne, toto hnutí potřebuje také primitivního vojáka, protože bez něj by nebylo možné dosáhnout vnitřní disciplíny.

Patří k podstatě organizace, že může obstát jedině tehdy, když nejvyššímu duchovnímu vedení slouží široká, spíše pocitově naladěná masa. Jednotka čítající dvě stovky duševně stejně schopných členů by se dala trvale méně disciplinovat, než stejná o sto devadesáti méně duševně schopných a deseti vzdělanějších.

Tuto skutečnost kdysi dokázala sociální demokracie řádně využít. Ona podchytila příslušníky širokých vrstev naši společnosti, propuštěné po válce z vojenské služby, kde již byli vychováni k disciplině, a zařadila je do svých, na stejně přísné disciplině založených stranických struktur. Také její organizace představovala armádu důstojníků a vojáků. Z vojny propuštěný německý dělník se stal vojákem, židovský intelektuál důstojníkem. Německé odborářské úředníky můžeme takto viděno považovat za poddůstojnický sbor. Skutečnost, nad kterou naše střední vrstvy kroutily hlavou, totiž že k marxismu přísluší pouze takzvané nevzdělané masy, byla ve skutečnosti předpokladem jeho úspěchu. Zatímco občanské strany ve své jednostrannosti představuji neschopnou, nedisciplinovanou bandu, marxismus dokázal vytvořit se svým méně oduševnělým lidským potenciálem armádu stranických vojáků, kteří nyní poslouchají svého židovského dirigenta stejně slepě, jako kdysi svého německého důstojníka. Německé měšťanstvo, které se o psychologické problémy vznešeně nikdy nestaralo, neshledalo ani zde nutnost přemýšlet, aby pochopilo hluboký smysl a skryté nebezpečí této skutečnosti. Je naopak přesvědčeno, že politické hnutí, sestavené pouze z kruhů inteligence, je již z tohoto důvodu hodnotnější a má větší nárok a pravděpodobnost dostat se ke vládě, než nevzdělaný dav. Nikdy nepochopili, že síla politické strany neleží v co největším a samostatném duchovnu jednotlivých členů, ale mnohem více v disciplinované poslušnosti, se kterou její členové duchovní vedení následují. Rozhodující je pouze vedení jako takové. Když spolu bojují dvě vojenské jednotky, nevyhraje ta, u které dostane každý jednotlivec nejvyšší strategické vzdělání, ale ta, která má nejlepší vedení a současně to nejdisciplinovanější, nejslepěji poslušné a nejlépe vydrilované mužstvo.

To je zásadní pohled na věc, který musíme při zkoumáni možnosti, jak proměnit světový názor ve skutek, mít neustále před očima. Pokud chceme přivést světonázor k vítězství jeho proměnou na bojové hnuti, tak musí logicky brát program tohoto hnutí ohledy na lidský potenciál, který má k dispozici. Tak jako musí být vůdčí ideje a konečné cíle nezvratitelné, stejně geniálně a psychologicky správný musí být program na získávání nových členů orientován na duši těch, bez jejichž pomoci by i ta nejkrásnější idea zůstala na věky pouze ideou.

Pokud chce národní idea dojít z nejasného chtění dneška k jasnému úspěchu, potom musí ze svého širokého spektra myšlenek vytáhnout určitá vůdčí hesla, která jsou svým obsahem a podstatou vhodná k tomu zavázat si širokou masu lidí, a to takovou, která této ideji zaručí světonázorový boj. A tou je německé dělnictvo.

Proto byl program tohoto nového hnutí shrnut pouze do pětadvaceti hesel. Jsou určená především k tomu, dát běžnému občanovi hrubou představu o cílech tohoto hnuti. A jsou do jisté míry politickým vyznáním víry, které jednak pro hnutí získává další a na druhé straně je vhodné k tomu, takto získané spojit a stmelit společně uznávaným závazkem.

Přitom nás nesmí nikdy opustit následující náhled: Protože je tento takzvaný program hnutí ve svých konečných cílech bezpodmínečně správný, ale musel vzít při svém formulování ohled na psychologické momenty, může se časem objevit přesvědčeni, že lze určitá hesla jinak formulovat. Každý takový pokus by se většinou neblaze projevil. To, co má být neotřesitelně pevné, by se vystavilo diskusi, která by nic lepšího nepřinesla a vedla pouze k nekonečným debatám a zmatkům. V takovémto případě je vždy třeba zvážit, co je lepší: nová, šťastnější formulace, která vyvolá rozepře uvnitř hnutí, nebo momentálně ne nejlepší forma, která ovšem v sobě představuje uzavřený, neotřesitelný, vnitřně zcela jednotný organismus. Každá zkouška ukáže, že je třeba preferovat druhou možnost. Neboť při změnách se vždy jedná o vnější formulace a proto se také korektury budou vždy jevit jako možné nebo žádoucí. V posledku však existuje vzhledem k povrchnosti lidí velké nebezpečí, že v této čistě vnější formulaci programu budou spatřovat podstatný úkol hnutí. Tím však ustupuje vůle a síla k zápasu za ideu do pozadí a aktivita, jež se má nasměrovat navenek, se bude rozptylovat ve vnitřních programových bojích.

V případě celkově skutečně správného učení je méně škodlivé ponechat takové znění, jež by dokonce neodpovídalo zcela skutečnosti, než prostřednictvím jeho vylepšování vystavit dosavadní pevnou zásadu hnutí všeobecné diskusi s jejími negativními následky. Nemožné je to především tak dlouho, dokud hnutí ještě zápasí o své vítězství. Neboť jak by bylo možné naplnit lidi slepou vírou ve správnost nějakého učení, když jsou o něm rozsévány pochybnosti a nejistota neustálými změnami na jeho vnější fasádě?

Podstatné nelze nikdy hledat ve vnější podobě, nýbrž vždy jen ve vnitřním smyslu. A tento je neměnný; v jeho zájmu si lze v posledku jenom přát, aby hnutí bylo vzdáleno všem tříštícím a nejistotu produkujícím postupům a uchovalo si sílu nutnou ke svému prosazení.

Také zde se lze poučit od katolické církve, i když systém jejího učení se v mnoha bodech - a částečně zcela zbytečně - dostává do kolize s vědou a výzkumem, není ochotno obětovat ani jedinou slabiku ze svých zásad. Toto učení velmi správně rozpoznalo, že jeho odolnost nespočívá ve větší či menší přizpůsobivosti k vědeckým výsledkům, které jsou ve skutečnosti vždy rozkolísané, nýbrž v silném setrvávání na jednou stanovených dogmatech, jež celku propůjčují charakter víry. Lze prorokovat, že právě tou měrou, jakou se jevy mění, zůstane samo toto učení pevným bodem a získá tím více následovníků.

Kdo si skutečně a vážně přeje vítězství národního světového názoru, ten musí nejen poznat, že k vybojování takového úspěchu je za prvé vhodné pouze bojeschopné hnutí, že za druhé takové hnutí samo bude odolné pouze za předpokladu neotřesitelné jistoty a pevnosti svého programu. Nesmí dopustit ústupky duchu doby v programových formulacích, nýbrž musí jednou nalezenou vhodnou formu zachovat pokud možno navždy, každopádně však až do svého vítězství. Předtím by každý pokus o spory ohledně účelnosti toho či onoho programového bodu roztříštil semknutost a bojeschopnost hnutí tou měrou, jakou se jeho příznivci na takové vnitřní diskusi podílejí.

Tím není řečeno, že dnes realizované "vylepšeni" nebude již zítra podrobeno kritické revizi, aby se pozítří našla opět nějaká lepší náhrada. Kdo zde jednou odstraní závory, dává volný průchod tomu, čehož začátek zná, přičemž konec se ztrácí v bezbřehosti.

Tento důležitý poznatek je třeba v mladém národně socialistickém hnutí náležitě zhodnotit. Národně socialistická německá dělnická strana dostala svým programem dvaceti pěti tezí základ, který musí zůstat neotřesitelný. Úkol dnešních a příštích členů našeho hnutí nesmí spočívat v kritickém přepracováváni těchto vůdčích tezí, nýbrž v jejich důsledném dodržováni. Neboť potom by mohla příští generace stejným právem plýtvat svými silami pro takovou čistě formální práci v rámci strany, namísto toho, aby přiváděla hnutí nové příznivce a tím i nové síly. Pro velký počet příznivců bude podstata našeho hnutí spočívat méně v písmenech našich vůdčích tezí než ve smyslu, jenž jsme jim schopni předkládat.

Těmto poznatkům vděčí mladé hnutí za své jméno, podle nich byl později vypracován jeho program a v nich je nadále zdůvodněno jeho šíření. Aby se dopomohlo národním ideám k vítězství, musela být založena masová strana, která nesestává pouze z intelektuálních vůdců, nýbrž i z manuálně pracujících!

Bez této úderné organizace by byl dnes, stejné jako v minulosti i v budoucnosti odsouzen k nezdaru každý pokus o uskutečnění národních myšlenek. Tím však má hnutí nejen právo, nýbrž i povinnost cítit se jako přední bojovník za tyto ideje a jejich reprezentant. Čím více jsou základní myšlenky národně socialistického hnutí lidové, tím více jsou tyto lidové myšlenky národně socialistické. Má-li národní socialismus zvítězit, musí se bezpodmínečně s tímto konstatováním identifikovat. Také on nemá pouze právo, nýbrž i povinnost co nejostřeji zdůrazňovat onu skutečnost, že každý pokus zastupovat národní ideje mimo rámec Národně socialistické německé dělnické strany znamená obvykle podvod.

Pokud někdo dnes našemu hnutí vyčítá, že dělá jakoby mělo "patent na národní ideu", musí se mu dostat pouze jediné odpovědi: Nejenom patent, nýbrž je přímo zrozeno pro její praktikování. Neboť to, co pod tímto pojmem dosud existovalo, nebylo vhodné k tomu, aby ovlivňovalo byť i nepatrně osud našeho národa, Neboť všem těmto idejím chyběla jasná a jednotná informace. Jednalo se většinou pouze o jednotlivé poznatky bez souvislosti, jež si nezřídka protiřečily, v žádném případě však neměly vnitřní vzájemné vazby. A dokonce i kdyby tyto vazby existovaly, nedostačovaly by ve své slabosti k tomu, aby na nich bylo možné postavit a vybudovat hnutí. To dokázalo pouze národně socialistické hnutí.

Jestliže si dnes všechny možné spolky, skupiny a skupinky, a chcete-li i "velké strany" nárokují pro sebe slovo "národní", je to pauze důsledek působení národně socialistického hnutí. Bez jeho práce by všechny tyto organizace nikdy nenapadlo slovo "národní" vůbec vyslovit, nic by si pod tímto slovem nedokázaly představit a zejména by se jejich vůdčí hlavy nedostaly do žádného vztahu k tomuto pojmu. Teprve práce NSDAP dala tomuto pojmu obsahově závažný význam, který nyní berou do úst nejrůznější lidé, především svou vlastní úspěšnou propagační činností ukázala sílu národní myšlenky a dokázala, že již její vlastni touha po vítězství nutí ty ostatní alespoň v tvrzeních chtít něco podobného.

Stejně tak, jako stavěly dosud všechno do služeb svých přízemních volebních spekulací, je pro tyto strany pojem národní pouze vnějším a prázdným heslem, jimž se pokoušejí vyrovnat u svých vlastních členů přitažlivou sílu národně socialistického hnutí. Neboť jedině starost o jejich vlastní existenci, jakož i strach před rozmachem našeho hnutí, neseného světovým názorem, jehož univerzální význam tuší stejně, jako si uvědomují vlastní nebezpečnou výlučnost, jim vkládá do úst slova, která před osmi lety neznaly, před sedmi lety se jim vysmívaly, před šesti lety označovaly za nesmysl, před pěti lety proti nim bojovaly, před čtyřmi lety nenáviděly, před třemi lety pronásledovaly, aby je konečně před dvěma lety sami anektovali a společně se svým ostatním jazykovým vybavením používaly jako bojový pokřik. A dokonce dnes je třeba neustále poukazovat na to, že těmto stranám schází jakékoliv ponětí o tom, co německý národ bolí. Názorným důkazem toho je povrchnost, s níž si berou slovo "národní" do huby.

Neméně nebezpeční jsou přitom všichni ti, co se povalují jako zdánliví národovci, kují fantastické plány, které se obvykle nezakládají na ničem jiném než na fixní ideji, jež může být sama o sobě správná, avšak je ve své izolaci pro vytvoření jednotného bojového společenství bezvýznamná a v žádném případě není vhodná k tomu takové společenství vytvořit. Tito lidé, kteří částečně na základě vlastního přemýšlení a částečně na základě četby dávají dohromady nějaký program, jsou často nebezpečnější, než otevření nepřátelé národní duše. V lepším případě jsou to neplodní teoretici, obvykle však katastrofální tlachalové, kteří nezřídka věří tomu, že vlnícím se plnovousem a pragermánským pózováním zamaskují duševní a myšlenkovou prázdnotu svého konání a počínání.

V protikladu ke všem těmto neschopným pokusům je naopak dobré vyvolat si v paměti dobu, kdy mladé národně socialistické hnutí zahájilo svůj boj.