Protokoly sionských mudrců
Nebojím se zde zveřejnit tyto protokoly. Nejsem antisemita, nejsem nácek. Nevím zda jsou protokoly pravé či nikoliv, ale to co se v nich uvádí mě jasně přesvědčilo o tom, že se jimi někdo řídí. Já tedy rozhodně ne, spíš jsem jejich obětí. Suďte mě, za mou nevědomost a přesvědčte mě o tom, že to tak není.
Protokoly sionských mudrců
(Do Angličtiny přeložil Victor E. Marsden)
PŘEDMLUVA
Autor tohoto překladu slavných Protokolů byl sám obětí Revoluce. Žil mnoho let v Rusku a vzal si za manželku
Rusku. Vedle svých dalších aktivit byl po mnoho let ruským korespondentem listu MORNING POST; zde působil
i v době vypuknutí revoluce v Rusku a jeho živý popis událostí v Rusku je dosud v paměti mnoha čtenářů tohoto
deníku. Přirozeně se stal terčem nenávisti sovětů. V době, kdy byl kapitán Cromie zavražděn Židy, byl Victor
Marsden uvržen do vězení v Petropavlovské pevnosti, očekávaje každým dnem, že bude vyvoláno jeho jméno na
popravu. Podařilo se mu však uprchnout a nakonec se mohl, s podlomeným zdravím, vrátit do Anglie. Díky oddané
péči jeho ženy a přátel se však uzdravil. Jednou z prvních věcí, které podnikl po svém uzdravení, byl překlad
Protokolů. Pan Marsden byl neobyčejně dobře kvalifikovaný pro tuto práci. Jeho důvěrná znalost Ruska, ruského
života a Ruštiny, na jedné straně, a jeho mistrné ovládání střízlivého literárního stylu v Angličtině, na straně druhé,
mu poskytovalo výhodu, kterou se mohl chlubit jen málokdo. Důsledkem toho je, že v jeho verzi překladu máme
neobyčejně čtivé dílo, a ačkoli je tato látka poněkud beztvará, literární cit pana Marsdena odhaluje nit táhnoucí se
těmito dvaceti čtyřmi protokoly.
Můžeme bez nadsázky říci, že pan Marsden tuto práci zaplatil svým vlastním životem. Pisateli této předmluvy řekl,
že u této práce v Britském muzeu nevydržel najednou déle než hodinu, protože ďábelský duch této látky, kterou
překládal do Angličtiny, mu způsobil nemoc.
Po návratu do Anglie pan Marsden své spojení s MORNING POST nepřerušil, protože přijal nabídku, aby se stal
zvláštním dopisovatelem doprovodu Jeho Královské Výsosti, Prince z Walesu, na jeho cestě po britském impériu.
Z této cesty s Princem se vrátil na první pohled v mnohem lepším zdravotním stavu, ale o několik dní později po
přistání náhle onemocněl, a po krátké nemoci zemřel.
Tato práce je jeho vrcholným monumentem! Jím vykonal nesmírnou službu Anglicky mluvícímu světu a nemůže
být pochyb o tom, že bude zaujímat přední postavení mezi anglickými verzemi "PROTOKOLŮ SIONSKÝCH
MUDRCŮ."
ÚVOD
Protokoly samy o sobě vyžadují jen málo slov na úvod. Kniha, do níž byly zahrnuty, byla vydána v Rusku roku
1905 Sergejem Nilusem. Výtisk této knihy, který leží v Britském muzeu, nese datum přijetí 10. srpna 1906.
Všechny známé kopie v Rusku byly zničeny Kerenského režimem, a za jeho nástupců bylo vlastnictví jejich
výtisku v sovětské zemi zločinem dostatečným k tomu, aby byl dotyčný na místě zastřelen. Samotný tento fakt je
postačujícím důkazem pravosti Protokolů. Židovské noviny samozřejmě tvrdí, že se jedná o podvrh, který vymyslel
profesor Nilus a zakomponoval jej do své práce, aby tím sledoval své vlastní cíle.
Pan Henry Ford v interview, publikovaném v NEW YORK WORLD 17. února 1921, se o případu profesora
vyjádřil stručně a výstižně:
"O PROTOKOLECH mohu říci pouze to, že zapadají do toho, co se děje. Jsou staré šestnáct let a hodí se do
světové situace naší doby."
Skutečně je tomu tak!
Slovo "protokol" znamená svitek papyrusu přilepený na hlavní dokument; zápis o úředním nebo soudním jednání;
doslovný text průběhu jednání nějakého kolektivního orgánu. V tomto případě "protokol" znamená zápis průběhu
jednání na zasedání sionských mudrců. Protokoly poskytují podstatnou část projevů, určenou pro vnitřní kruh
sionských vládců. Odhalují upravený akční plán židovského národa, vyvinutý v průběhu věků a přepracovaný
samotnými mudrci do moderní podoby. Části a výtahy z těchto plánů byly občas zveřejněny v průběhu staletí, když
tajemství mudrců prosákla na veřejnost. Tvrzení Židů, že Protokoly jsou podvrhy, je samo o sobě doznáním o
jejich pravosti, protože se nikdy nepokusili odpovědět na fakta, jež se shodují s hrozbami, které Protokoly
obsahují, a skutečně, shoda mezi proroctvím a jeho vyplněním je tak do očí bijící, že ji nelze opominout nebo ji
zakrýt. To Židé velmi dobře vědí, a proto se tomu vyhýbají.
Je velmi pravděpodobné, že Protokoly byly vydány nebo znovuvydány na prvním sionistickém kongresu, který se v
roce 1897 konal v Basileji, za předsednictví otce moderního sionismu, Theodora Herzla.
Nedávno byl publikován svazek Herzlových "deníků", z něhož se některé přeložené pasáže objevily v JEWISH
CHRONICLE 14. července 1922. Herzl zde poskytuje některé údaje o své první cestě do Anglie v roce 1895 a o
svém rozhovoru s plukovníkem Goldsmidem, Židem vychovávaným jako křesťan, důstojníkem anglické armády,
který byl v jádře neustále židovským nacionalistou. Goldsmid navrhl Herzlovi, že nejlepší způsob, jak vyvlastnit
anglickou aristokracii a tak zničit jejich moc při ochraně lidu Anglie proti židovské nadvládě, je uložit nadměrné
daně za půdu. Herzl to považoval za výborný nápad a nyní jej můžeme nalézt začleněný do Protokolu VI!
Výše uvedená ukázka z Herzlova deníku je mimořádně významná část důkazu o židovském celosvětovém spiknutí
a pravosti Protokolů, ale každý inteligentní čtenář bude ze svých vlastních znalostí nedávné historie a ze své vlastní
zkušenosti schopen potvrdit pravost každého jejich řádku.
A zde je další velice významná okolnost. Současný nástupce dr. Herzla, jako vůdce sionistického hnutí, dr.
Weizmann, pronesl na banketu na rozloučenou, který pořádal hlavní rabín Hertz 6. října 1920, řeč, v níž se objevil
citát z Protokolů. Hlavní rabín měl odjet s Princem z Walesu na jeho cestu po Impériu. Zde je řeč Mudrců, kterou
Weizmann citoval: "Účinnou ochranou, kterou Bůh zařídil v životě Židů, je, že je nechal rozptýlit po celém světě."
(JEWISH GUARDIAN, 8. října 1920)
Nyní si to porovnejte s posledním odstavcem Protokolu XI.
"Bůh poskytl nám, svému vyvolenému lidu, dar rozptýlení, a z něho, což je v očích všech považováno za naši
slabost, pochází všechna naše síla, která nás přivedla na práh nadvlády nad celým světem."
Pozoruhodná shoda mezi těmito pasážemi dokazuje několik věcí. Dokazuje, že Mudrci existují. Dokazuje, že dr.
Weizmann o nich ví všechno. Dokazuje, že touha po "národním domově" v Palestině je jenom zástěrka a nepatrná
část skutečného cíle Židů. Dokazuje, že světové Židovstvo nemá zájem usadit se v Palestině nebo v nějaké jiné
samostatné zemi, a že jejich každoroční modlitba, že se možná všichni setkají "příští rok v Jeruzalémě" je pouze
ukázka toho, čemu chtějí, abychom věřili. Také demonstruje, že Židé nyní představují světovou hrozbu, a že
všechny arijské rasy je budou muset trvale vysídlit z Evropy...
KDO JSOU ONI MUDRCI?
To je tajemství, které nebylo odhaleno. To je neznámá země. Není to "Board of Deputies" (Židovský parlament v
Anglii) nebo "Celosvětová aliance Izraelitů", která má sídlo v Paříži. Ale zesnulý Walter Rathenau z Allgemeiner
Electricitaets Gesellschaft vrhl trochu světla na tuto otázku a bezpochyby znal jejich jména, životy a s největší
pravděpodobností byl sám jedním z nich. Do WIENER FREIE PRESSE z 24. prosince 1912 napsal:
"Tři sta mužů, kteří se navzájem znají, určuje osud evropského kontinentu a volí své nástupce ze svého prostředí."
V roce 1844 v předvečer židovské revoluce roku 1848 Benjamin Disraeli, jehož skutečné jméno bylo Israel, a který
byl "odpadlý" nebo pokřtěný Žid, vydal novelu CONINGSBY, v níž se vyskytuje tato zlověstná pasáž:
"Svět je řízen zcela jinými osobami než se domnívají ti, kdo nejsou za scénou."
A pokračuje ukazováním, že těmito osobami jsou vždy Židé.
Teď když Prozřetelnost vnesla denní světlo na tyto tajné Protokoly, mohou všichni lidé jasně vidět, jak tyto skryté
osoby, o nichž se zmiňuje Disraeli, pracují "za scénami" všech vlád. Toto odhalení klade na všechny bílé lidi
vážnou zodpovědnost za podstatné přehodnocení jejich postojů k rase a národu, který se pyšní přežitím všech říší.
Poznámky:
I. - Symbolický had judaismu
Protokol III. začíná odkazem na symbolického hada judaismu. V doslovu k vydání Protokolů z roku 1905 Nilus
podává následující zajímavé vysvětlení tohoto symbolu:
"Podle záznamů tajného židovského sionismu, Šalamoun a další židovští učenci již v roce 929 před Kristem
vymysleli teoreticky plán na mírové dobytí celého světa Sionem. V průběhu historie byl tento plán detailně
rozpracováván a dokončován muži, kteří byli postupně zasvěcováni do této otázky. Tito učení muži určili mírové
prostředky na dobytí světa pro Sion se lstivostí symbolického hada, jehož hlava měla představovat ty, kteří jsou
zasvěceni do těchto plánů židovské světovlády, a tělo hada mělo představovat celý židovský národ. Když tento had
pronikl do srdcí národů, podkopal a pohltil všechnu nežidovskou moc těchto států. Je předpovězeno, že had, který
se přesně drží svého plánu, nedokončí svou práci, dokud jeho hlava opět nedosáhne Sionu a dokud tímto způsobem
nedokončí kruh kolem Evropy - a dokud, po spoutání Evropy, neobemkne celý svět. Toho má být dosaženo s
použitím všech prostředků k ekonomickému podrobení všech zemí. K návratu hlavy hada k Sionu může dojít až
poté, co budou svržení všichni panovníci Evropy, až bude všeobecně panovat zkáza a ekonomická krize, která
bude přivozena duchovní demoralizací a morální korupcí, s vydatnou pomocí židovských žen, namaskovaných
jako Francouzsky, Italky, atd. Ty jsou nejspolehlivějšími rozšiřovatelkami prostopášnosti do životů vůdčích mužů
v čele národů. Mapa postupu symbolického hada vypadá následovně: - První etapa v Evropě byla v Řecku roku
429 př. Kr., kde, v době Perikla, se had poprvé začal prokousávat k moci v zemi. Druhá etapa byla v Římě v době
Augusta kolem roku 69 př. Kr. Třetí v Madridu v době Karla V. kolem roku 1550 po Kr. Čtvrtá v Paříži kolem
roku 1790 v době Ludvíka XVI. Pátá v Londýně roku 1814 (po pádu Napoleona). Šestá v Berlíně roku 1871 po
Prusko-francouzské válce. Sedmá v Petrohradě, nad nímž hlava hada táhne roku 1881. [Tento had nyní směřuje na
americký kontinent a do spojených států, kde je částečně identifikován jako "Rada pro zahraniční vztahy" (CFR) a
"Trilaterální komise".] Ve všech těchto státech, které protnula dráha hada, byly otřeseny základy státního zřízení;
Německo, se svou zdánlivou mocí, netvoří výjimku z tohoto pravidla. Německo a Anglie, pokud jde o ekonomické
podmínky, jsou ušetřeny, ale pouze do té doby, než bude hadem dosaženo dobytí Ruska, na něž je nyní [tj. r. 1905]
soustředěno veškeré úsilí. Další postup hada není na této mapě vyznačen, ale šipky naznačují pohyb směrem na
Moskvu, Kyjev a Oděsu. Nyní je nám velmi dobře známo, do jaké míry tvoří posledně jmenovaná města militantní
židovská rasa. Konstantinopol je vyznačena jako poslední etapa postupu hada předtím, než dosáhne Jeruzaléma.
(Tato mapa byla nakreslena několik let předtím, než se objevili "Mladoturci" - tj. židovská revoluce v Turecku.)
II. Pojem "Gojím, znamenající pohan nebo ne-Žid, je používán všude v Protokolech a pan Marsden se jej
přidržuje.
Protokoly sionských mudrců
Protokol č. 1
1. Odložme stranou ušlechtilé fráze a hovořme o významu každé myšlenky: srovnáváním a vyvozováním závěrů
vrhneme světlo na okolní skutečnosti.
2. Co se vám chystám ukázat, je náš systém dvou úhlů pohledu, náš vlastní a úhel pohledu GOJÍMŮ [tj. ne-Židů].
3. Musíte vzít na vědomí, že lidí se špatnými instinkty je víc než s dobrými, a tudíž nejlepších výsledků při
vládnutí jim je dosaženo pomocí násilí a zastrašování, a ne akademickými diskusemi. Každý člověk chce získat
moc, každý by se chtěl stát diktátorem, kdyby mohl, a skutečně velmi vzácní jsou lidé, kteří by nebyli ochotni
obětovat blaho všech z důvodu zabezpečení jejich vlastního blahobytu.
4. Co drží na uzdě dravou zvěř, která se nazývá lidé? Co až doposud sloužilo k jejich usměrňování?
5. V počátečních strukturách společnosti se podrobovali brutální a slepé síle; později zákonu, který je tou samou
silou, pouze zamaskovanou. Z toho vyvozuji závěr, že - podle přírodních zákonů - právo tkví v síle.
6. Politická svoboda je idea, ale ne skutečnost. Musíte vědět, jak tuto ideu použít, kdykoli je to nutné, jako
vnadidlo pro přilákání lidí do něčí strany za účelem rozdrcení jiné strany, která je právě u moci. Tohoto úkolu se
dosáhne snáze, pokud je oponent sám infikován myšlenkou svobody, takzvaného LIBERALISMU, a kvůli této
myšlence je ochoten vzdát se části své moci. A přesně zde se objevuje triumf naší teorie; povolené otěže vlády
jsou, podle zákona života, okamžitě uchopeny a přitaženy novou rukou, protože slepá moc národa nemůže být ani
jeden den bez vedení, a nová moc pouze zaujme místo staré, která byla oslabena liberalismem.