Z HISTORIE TURISTIKY
V období romantismu ve 2. pol. 19. století vzrůstal zájem o přírodu, historické památky, lidové tradice i kulturu. Prvními turistickými organizacemi byly německé tur. spolky (1861 Karlovy Vary, 1876 Teplice a Česká Lípa, 1877 Most, 1878 Děčín, 1879 Krkonoše), které pořádaly tur. akce, značily cesty, stavěly chaty a rozhledny. V roce 1888 založili pražští vlastenci Klub českých turistů (KČT), brzy náslodovaly další odbory v Čechách a na Moravě. V r. 1913 měl KČT 53 odborů s 5000 členy.
Po 1. světové válce a vzniku republiky se KČT přejmenoval na Klub československých turistů (KČST) a rozšířil svou činnost také na Slovensko a Podkarpatskou Rus. V r. 1936 už měl 110.000 členů, 385 odborů a vlastnil 895 nocleháren. Slibný vývoj přerušila okupace Československa a 2. svět. válka. K obnově činnosti došlo po r. 1945, v r. 1957 se turistika stala součástí Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV) a po rozpadu federace zůstala pod Českým svazem tělesné výchovy (ČSTV). V rámci restitučního vyrovnání získaly tur. organizace zpět některá zařízení jako chaty, rozhledny a dokonce zříceniny hradů, o které se starají.
Jednou z hlavních činností tur. organizací je značení cest První značky se objevily počátkem 19. stol. v Německu, v pol. 19. stol. byla v Rakousku a Švýcarsku vytvořena souvislá síť značených cest jednoduchou pásovou značkou.
V českých zemích vznikla první síť tur. cest v Beskydech, kde Pohorská jednota Radhošť, založená r. 1984, vyznačila tvarovými značkami cesty kolem Radhoště. Pásové značení se poprvé objevilo r. 1889, kdy je použil KČT k vyznačení cest v okolí Svatojanských proudů. Druhou značenou trasou byla cesta z Karlštejna přes Sv. Jan pod Skalou do Berouna. Následovaly další trasy, ale stále se používala pouze červená barva. Brzy docházelo na křižovatkách cest k nepřehledným situacím, proto značkáři přidali barvu modrou a od r. 1916 také zelenou a žlutou. Tak bylo ustanoveno tradiční čtyřbarevné pásové značení, které se udrželo dodnes.
Stejně jako ve všech vyspělých státech světa platí i v České republice určitá zákonná ustanovení zaměřená na ochranu přírodních a krajinných hodnot. Jsou zakotvena v zákoně č. 144/1992 Sb., z něhož vyberu stručný výklad základních pojmů.
Národní parky (NP) jsou rozsáhlá území, jejichž větší část zabírají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy a v nichž neživá příroda, rostliny a živočichové mají mimořádný vědecký význam v národním, případně mezinárodním měřítku. V naší republice máme čtyři NP: České Švýcarsko, Krkonoše, Podyjí a Šumava. Pohyb turistů je v NP omezen jen na značené cesty a i ostatní činnost (táboření, pořádání hromadných akcí nebo závodů, sběr rostlin apod.) je omezen určitými pravidly.
Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem, s výrazným podílem přirozených ekosystémů, popřípadě s dochovanými památkami osídlení. V České republice jich je 24.
Národní přírodní rezervace (NPR) a přírodní rezervace (PR) jsou menší území s přírodními hodnotami a ekosystémy typickými pro danou geografickou oblast.
Národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP) jsou přírodní útvary zpravidla menší rozlohy, zejména geologické nebo geomorfologické výtvory, naleziště nerostů a zkamenělin, případně místa s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Mezi další chráněné části přírody patří přírodní parky, památné stromy, skupiny stromů a stromořadí, významné krajinné prvka a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. Nejvyšším oceněním péče o památky je jejich zápis na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Z České republiky se do r. 2003 této cti dostalo dvanácti místům, k nimž se řadí Pražský hrad a Vyšehrad. Kutná hora (historické město), Holašovice (soubor lidové architektury), Český Krumlov (historické město a zámek), Telč (historické centrum se zámkem), Litomyšl (historické centrum a zámek), Zelená hora (kostel sv. Jana Nepomuckého), Třebíč (Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa), Olomouc (sousoší Nejsv. Trojice), Kroměříž (historické centrum a zámek), Brno (Tugendhatova vila) a Lednicko-valtický areál. Další památky jsou už vytipovány a o zápis do Seznamu se budou ucházet.
Většina turistických cest je vyznačena pásovými značkami (červená, modrá, zelená a žlutá značka) a šipkami a doplněna tur. směrovkami a tabulkami místní orientace, které poskytují informace o průběhu značené cesty. Na hlavních křižovatkách a rozcestích jsou cesty vybaveny tur. orientačními tabulemi. V zimním období přibývá na horách tyčové značení, které je někdy odlišné od tras letních a je doplněno němými značkami (symboly chat a hor).
K doplnění pásového značení se používá značení tvarové, tzv. významové značky. Jde o obrazce různých tvarů, symboly mají svůj ustálený tvar, používají se pro značení odboček do délky 1 km v přesně vymezených případech: pro odbočku k vrcholu s rozhledem nebo k vyhlídce, ke zřícenině, ke studánce nebo prameni, k jinému tur. zajímavému objektu (jeskyni, skalnímu útvaru, vodopádu apod.). Patří sem i značky pro ukončení nebo začátek značené cesty nebo pro dočasné ukončení značené cesty.
Místní značení je určeno pro kratší vycházkové cesty, zpravidla okruhy. Symbolem je čtverec rozdělený úhlopříčkou na dva trojúhelníky, z nich horní (pravý) je barevný a dolní (levý) bílý.
Lázeňská značení se používá pro značení lázeňských rehabilitačních a vycházkových okruhů. Symbolem je čtverec, rozdělený čtyřmi svislými, stejně širokými pruhy. Z nich vnitřní jsou provedeny dvěma barvami a postranní jsou bílé. barevná kombinace charakterizuje délku okruhu a jeho převýšení.
Plánování výletů není úplně snadné, proto jsem se rozhodl zájemcům o putování situaci ulehčit. Nabízím 300 tur. tras všech obtížností, od nejlehčích dvoukilometrových vycházek až po náročné třicetikilometrové túry v horském terénu. Trasy jsem vybíral tak, abych téměř rovnoměrně pokryl celé území republiky a zároveň poskytl zájemcům možnost volby, zda se chtějí vydat za historickými památkami, přírodními krásami, zda se půjdou projít po rovinatých cestách nebo zatouží vyšplhat na vrcholky hor či prozkoumat divoká údolí řek. Každý si bezesporu najde "svou" trasu.
Na území republiky jsem vytipoval sto měst, která slouží jako vhodné základny a mohou nabídnout ubytování a stravování, případně další služby. Přehled základen a jejich rozdělení v krajích je uveden na mapce titulní stránky turistiky. Z každé základny vychází okružní automobilová trasa.
Moji spolupracovníci všechny trasy prošli, ověřili dostupné údaje a zkontrolovali značení cest, případně podrobněji popsali úseky neznačené. Je však třeba mít na paměti, že stále dochází a jistě i v budoucnu docházet bude, k novému značení podle toho, jak se mění profil tras, přístupové cesty, majetkové vztahy k půdě apod. Občas se stane, že některá památka je zničena, hospoda vyhoří, spadne most atd. Autoři se s těmito problémy setkávali už po roce, kdy se k vybraným trasám pořizovala fotodokumentace, a jistě se s nimi setkáte i vy. Popis cest je však dostatečně podrobný, postupné cíle jsou daleko od sebe, a tak se jistě zorientujete pomocí značek umístěných na tur. rozcestích i v případě změny na trase.