Obří důl
Výborně vyvinuté ledovcové údolí s příčným profilem ve tvaru písmene U (tzv. trog). V jeho závěru se dochovaly známé kary, např. Úpská nebo Studniční jáma s pozoruhodnými floristickými a faunistickými stanovišti (Krakonošova a Čertova zahrádka). Dolem protéká horní Úpa a k jeho dalším přírodním zajímavostem patří murové a lavinové dráhy, rokle (např. Čertova) či vodopády (např. Úpský). Z kulturních památek stojí za zmínku starý vodovod na Rudném potoce (někdejší zásobování bud na Sněžce), pozůstatky po těžbě rud a plavení dřeva, expozice krkonošských mur v bývalé kapličce nebo tzv. Kovárna, u níž se nachází zakryté ústí staré štoly.
Pančavská louka
Rozlehlá subalpínská louka a rašeliniště severského typu. Pramení tu Pančava padající přes hranu Labského dolu do tzv. Pančavské jámy. Samotný Pančavský vodopád je stupňovitý a celkem 140 m vysoký. Při západním okraji louky leží důležité západokrkonošské rozcestí U čtyř pánů, na konci jihovýchodním stojí pomník tragicky zemřelého závodníka B. Hanče (1913). Od místa přepadu se otevírá jeden z nejkrásnějších krkonošských rozhledů, Ambrožova vyhlídka.
Rýchory
Východokrkonošský hřeben mezi Horním Maršovem a Žacléřem, Albeřicemi a Babím. Na jeho úbočí se kdysi těžívalo stříbro a zlato, odtud pramení název "Zlaté Rýchory". Ve vyšších polohách se tu dochovaly přírodě blízké pralesy (Dvorský les), vzácné lokality původní květeny (Rýchorská květnice) i některé kulturní památky. Jejich příkladem je barokní kříž z počátku 19. století, pozůstatky zaniklé obce Sklenářovice či základy Maxovy boudy vedle funkční boudy Rýchorské.
Slezské sedlo
V sedle (1178 m) mezi chatami Petrovka a Špindlerovka leží česko-polský historický přechod. Skládá se ze dvou dílčích sníženin a rozděluje hraniční hřeben na východní a západní část. V nejbližším okolí se vyskytují menší rašeliniska s tyrfobiontní vegetací. Špindlerova bouda nese jméno bedřichovského rychtáře Františka Špindlera, který ji dal v roce 1824 zrekonstruovat. Až do sedla vede ze Špindlerova Mlýna silnice sjízdná kyvadlovou autobusovou dopravou nebo automobilem (platí se mýto).
Sněžka
Nejvyšší hora v pohoří Sudety i v České republice |
(1602 m). Horu karlingového typu (přibližně trojboký jehlan modelovaný ledovci) budují svorové ruly.Výskyt v Krkonoších nejlépe vyvinutých alpínských společenstev a význačných geomorfologických tvarů. Vrchol na polsko-české hranici je turistickým magnetem a poutním místem. Stojí tu památná rotundovitá kaple svatého Vavřince (z roku 1681) a dvě boudy, funkční Polská a v současnosti uzavřená, rozebraná a znovu postavená Česká. Z české strany sem vede často diskutovaná dvojúseková sedačková lanovka z Pece pod Sněžkou (z roku 1949).
Sněžné jámy
Dva hluboké kary již na polské straně hranice ukončují žulové stěny. Do Velké Sněžné jámy jsou z horní hrany u Cesty česko-polského přátelství nezapomenutelné výhledy, na jejím dně spočívají menší ledovcová jezírka. Malá Sněžná jáma leží západněji a proslula výskytem vzácných druhů rostlin, vázaných na čedičovou žílu, která sahá až do výše 1425 m. Mezi oběma jámami stojí zdaleka patrná bouda Wawel (podobá se tvarem stejnojmennému královskému hradu v Krakowě). Pohyb po hraně kotlů může být v chladném období roku nebezpečný (sněhové převěje a odlučné místo lavinových svahů).
Stráž
Hora mezi Rokytnicí a Jabloncem nad Jizerou (Jablonečkem). Pd jejím vrcholem vystupuje nápadný skalní výchoz, součást soustavy tzv. krkonošských "strážníků". Odtud je vynikající rozhled na západ (Paseky nad Jizerou), sever (Rokytnice nad Jizerou) i na severovýchod (Lysá hora a Kotel).
Studniční hora
Po Sněžce a jen o metr přečnívající Luční hoře je to třetí nejvyšší krkonošský obr (1554 m). Na jeho vrcholku se dochovaly dodnes aktivní regelační formy, např. polygonální půdy nebo kryoplanační terasy. Na severním úbočí a v předpolí Studniční hory spočívá mezinárodně významný komplex Úpské rašeliny.Pramení zde Bílé Labe a Úpa, která přepadává přes západní hranu Obřího dolu do Úpské jámy. V zimě se na stejném místě usazují mocné sněhové převěje s navazujícími lavinovými drahami. Pro turisty se jedná o velmi nebezpečné místo.Pramení zde Bílé Labe a Úpa, která přepadává přes západní hranu Obřího dolu do Úpské jámy. V zimě se na stejném místě usazují mocné sněhové převěje s navazujícími lavinovými drahami. Pro turisty se jedná o velmi nebezpečné místo. |
Svorová hora
Hraniční vrchol na východním kraji tzv. Obřího (Czarneho) hřebene (1411 m). Pod ním mezi Sněžkou a boudou Jelenka - zejména z polské strany - leží svorová kamenná moře a suťová pole, ještě níže na polském úbočí mineralogicky zajímavá skaliska. Shora jsou zajímavé pohledy k severu (známé polské středisko Karpacz), k západu (masiv Sněžky) a k jihu (Maloúpsko a Rýchory).
Úpská rašelina, Úpská jáma
Úpská rašelina je rozvodnicové rašeliniště mezinárodního významu, prameniště Úpy a Bílého Labe. Útočiště tu našlo mnoho vzácných druhů arktoalpínské flóry a fauny. Přes mokřed vede vyvýšený povalový chodník, z něhož jsou patrna některá rašelinná jezírka. Východně odtud se propadá jeden z nejlépe vyvinutých karů v české části Krkonoš, Úpská jáma. Z rašeliništního plató do ní přepadává Úpský vodopád a její součástí je i botanicky nesmírně cenná Krakonošova zahrádka.
Velký rybník, Malý rybník
Dvě největší krkonošká jezera leží již na polské straně, obě mají ledovcový původ. Z Cesty česko-polského přátelství skýtají nezapomenutelné pohledy. První z nich má rozlohu 6,5 ha a největší zjištěnou hloubkou 25 m. Právě v něm reliktně přežívá vzácný a chráněný kapraďorost šídlatka. Žulová stěna nad Velkým rybníkem měří až 180 m. Jezero není veřejně přístupné. Hladina Malého rybníku má rozlohu 2,9 ha, maximální hloubka je asi 7 m. Na jeho hradící moréně stojí stará turistická chata Samotnia. Zdejší karová stěna měří jen o několik metrů méně nežli u Velkého rybníku.
Violík
Vrchol torovitého typu (1472 m) formovalo zejména mrazové zvětrávání. Jeho siuleta dominuje západní části hlavního krkonošského hřebene a na českou stranu a nedaleké prameny Labe shlíží zhruba dvacetimetrovou žulovou stěnou.
Vysoké kolo
Nejvyšší vrchol západních Krkonoš (1509 m). Již na dálku přitahuje pozornost jeho oblý tvar s vyvýšeninou památníku německého císaře Viléma z roku 1888. Temeno hory je značně pokryté sutí, na úbočí jsou patrné schodovité kryoplanační terasy. Severní svahy traverzuje letní turistická cesta, v zimě ji kříží několik menších lavinových drah.
|