Albeřické lomy, Albeřická jeskyně
     Někdejší lomy a podzemní prostory se zbytky staré vápenky a s menší ukázkou podzemního krasu. Na lokalitě se vyskytují druhy vzácných vápnomilných rostlin a na ně vázaných živočichů. Jeskyně nejsou veřejnosti běžně přístupné, zájemci o prohlídku se mají obracet na informační středisko "Veselý výlet" s kanceláří v nedalekém Horním Maršově.

Braunův kopec
     Jde o svahy vpravo nad údolím Jizerky mezi hotelem Praha a Skelnými Hutěmi. Asi kilometr chůze po modré značce na východ od hotelu Rezek roste památná lípa srdčitá. Stará je přes dvě stě padesát roků.

Důl Bílého Labe
     Hluboké a romantické údolí erozně ledovcového původu. Tok Bílého Labe pramení v Úpském rašeliništi nedaleko Luční boudy a u Dívčí lávky se vlévá do Labe. Po cestě mezi Boudou u Bílého Labe a Luční boudou, které se říká Weberova, lze obdivovat peřeje, kaskády, příkré severní srázy Kozích hřbetů a na protilehlé straně údolí dlouhé jižní svahy hlavního krkonošského hřebene. V zimě bývá tento úsek uzavřen pro nebezpečí lavin, v roce 1994 zde došlo k dodnes patrnému plošnému sesuvu půdy.

Dvorský les
     Nejvyšší vrchol Rýchor (1033 m) v nejvýchodnější části Krkonoš. V blízkém okolí se nachází mimořádně dochovaný komplex původních bukových pralesů s typickým bylinným podrostem. Z trutnovské strany sem vede červená turistická značka (Cesta bratří Čapků), asi čtvrthodinu chůze odtud směrem na severozápad leží Rýchorská bouda.

Černá hora, Černohorské rašeliniště
     Dominantní hora (1299m) v závěru nejmohutnější krkonošské rozsochy. Na jejím vrcholku stojí vysílač, téměř až pod něj se lze dopravit kabinovou lanovkou z významného léčebného střediska Janské Lázně. Přibližně v kilometrové vzdálenosti od horní stanice lanovky leží okraj jednoho z nejzachovalejších lesních rašelinišť celého pohoří (66 ha). Hojně se tu vyskytují vrchovištní, tzv. tyrfobiontní druhy rostlin i živočichů, po jeho obvodu vede naučná stezka s vyhlídkovou věží. Mocnost rašeliny dosahuje až dva a půl metru.

Čertova louka, Stříbrný hřbet
     Náhorní travnatá planina s výskytem dobře vyvinutých mrazových půd, tzv. tufurů (kopečkovité útvary vznikající periodickým zamrzáním a rozmrzáním v periglaciálních podmínkách). Stříbrný hřbet je zaobloná část hlavního hřebene (kóta 1490 m) pozorovatelná z Cesty česko- -polského přátelství nebo z údolí Bílého Labe. Na jeho temeni se nachází vrcholové rašeliniště s charakteristickou vegetací. Od Luční boudy tudy vede zimní turistická stezka.

Harrachovy kameny
     Nápadná žulová skaliska a kamenné bloky (tzv. tory) na horní hraně Velké Kotelní jámy. Důležitý geomorfologický objekt, orientační bod a vyhledávané vyhlídkové místo. Dostupné je nejlépe ze Zlatého návrší po červené značce, necelých deset minut chůze západním směrem.

Hrádek (Aichelburg)
     Romantická zřícenina z roku 1863. Vysoká hradní věž je dobře viditelná ze silnice mezi Pecí pod Sněžkou a Horním Maršovem (parkoviště v Temném dole). Objekt se vypíná nad ohbím Úpy na jejím pravém břehu a byl vystavěn na památku majitele maršovského panství, hraběte Bertholda Aichelburga.

Kotel (Kokrháč)
     Nezaměnitelná dominanta západní části krkonošského hřebene (1435 m). Horu budují svory a na jejích jihovýchodních sklonech jsou vyvinuty dva výrazné kariody (Velká a Malá Kotelní jáma), útočiště vzácné reliktní flóry. Na severních expozicích je patrno kruhové uskupení balvanů (tzv. Růženčina zahrádka), jehož původ se dodnes nepodařilo objasnit. Vrchol Kotle není v současnosti zpřístupněn.

Kozí hřbety
     Impozantní krkonošský hřeben, jedna z nejvýraznějších dominant nad Špindlerovým Mlýnem. Budují jej odolné křemence a svorové ruly. Hřebenová stezka byla z důvodu ochrany přírody pro veřejnost uzavřena. V zimním období sjíždějí z obou stran hřebene obávané laviny a cesty tudy jsou proto uzavírány. Krásný pohled je na Kozí hřbety z vyhlídkového bodu Krakonoš (1422 m), asi 2 km západně od Luční boudy.

Královecké sedlo (Libavské sedlo)
     "Východní protipól" Novosvětského průsmyku oddělující Krkonoše od méně výrazné skupiny Vraních hor. Nachází se severovýchodně od Žacléře v nadmořské výšce necelých 530 m. Je tu důležitý silniční (I/16) a železniční přechod mezi Českou republikou a Polskem.

Krkonoš, Zlaté návrší
     Hřbet Krkonoše má pět vrcholů, z nichž právě Zlaté návrší (1411 m) je nejznámější. Celou skupinu budují svory. Poblíž vrcholu se nacházejí Vrbatova bouda a Mohyla B. Hanče a V. Vrbaty, památník tragicky zahynulých přátel a nejznámějších obětí hor. Nedaleko končí strategická Masarykova silnice, uvedená do provozu v roce 1936. Úsek z Horních Míseček je sjízdný výhradně kyvadlovou autobusovou dopravou. Slouží jako vynikající terén pro horskou cyklistiku a pro zimní turistiku (běžky).

Labská louka, Prameny Labe
     Pramenná oblast evropského veletoku leží na rlativně rozlehlém náhorním plató a jeho vrchovišti. Roste na něm řada glaciálních reliktů a krkonošských endemitů. Přes louku vede historická obchodní stezka spojující české vnitrozemí se Slezskem (tzv. česká stezka). Pramen Labe byl slavnostně vysvěcen v roce 1648, do dnešní podoby bylo jeho okolí upraveno v roce 1968. Dostupný je dobře z Labské boudy (asi 1 km) nebo ze Zlatého návrší (necelé 3 km).

Labská soutěska, Herlíkovické štoly
     Hluboká soutěska řeky Labe, státem chráněná přírodní památka. Lokalita se nachází v těsném sousedství silnice spojující Vrchlabí se Špindlerovým Mlýnem (tzv. Studené koleno). V ortorulovém podloží jsou tu evorzí vyhloubené obří hrnce, geomorfologicky zajímavé jsou rovněž prahy a peřejnaté úseky. Na protější straně komunikace leží ve svahu veřejně nepřístupné a opuštěné těžební štoly, chráněné jednak jako stavební památka, jednak jako zimoviště netopýrů.

Labský důl
     Výrazné a relativně dlouhé ledovcové údolí (tzv. trog). V závěru se na jeho západních svazích nachází několik karoidů (Labská rokle a jámy Navorská, Pančavská a Harrachova). V některých z nich našly útočiště význačné druhy flóry a fauny, mají charakter typických krkonošských "zahrádek". Atraktivní jsou výhledy na Pančavský vodopád (výška 140 m) a cesta po západní hraně dolů mezi Labskou boudu a Zlatým návrším. Z výšky lze odsud pozorovat romantické Labské meandry.

Liščí hora
     Známá hora (1363 m) na rozsoše mezi lUční a Černou horou. Vrchol je řídce porostlý klečí a jsou odtud daleké rozhledy (např. Obří důl a Sněžka, Pec pod Sněžkou,

Černá hora). Dostupná je po červené turistické značce vedoucí po Liščím hřebeni. Na západních svazích se propadá tzv. Liščí jáma s lavinovým svahem.

Luční hora, Bílá louka
     Zaoblený vrchol Luční hory (1555 m) vyrůstá ze smilkových a klečových porostů ploché Bílé louky. Druhá nejvyšší hora Krkonoš. Samotný vrchol a svahy skýtají jedinečnou přírodovědnou ukázku tzv. periglaciálních forem. Mezi nimi jsou zastoupeny půdy polygonální, brázděné a také kryoplanační terasy, které jsou patrné např. z cesty mezi Luční boudou a Krakonošem. V sedle mezi Luční a sousední Studniční horou stojí někdejší kaple, současně památník obětem hor. Na Bílé louce přímo u historické obchodní stezky nelze přehlédnout Luční boudu, největší zařízení tohoto druhu na české straně hor (kapacita přes 300 lůžek). Východním směrem odtud leží základy zaniklých Rennerovek.

Lysá hora
     Jedna z dominant západní části Krkonoš (1344 m), součást vnitřního hřebene a přes \kotelské sedlo západní soused Kotle. Řídkou klečí porostlý vrchol je dostupný pouze v zimě; poblíž leží terminál lyžařských vleků a horní konec sjezdovek rokytnického sportovního areálu. Pod vrcholkem se na jižních expozicích rozprostírají louky se vzácnou květenou a nejsterší krkonošské boudy Dvoračky.

Medvědín
     Výrazný, převážně zalesněný vrchol (1235 m) s televizním převaděčem. Končí tu lyžařské vleky ze směru od Špindlerova Mlýna i od Horních Míseček (velmi populární sjezdové tratě). Z horní části Špindlerova Mlýna sem směřuje sedačková lanovka. Umožněn je tak pohodlný nástup na Zlaté návrší a dále pak na západokrkonošské hřebeny. V nejvyšších partiích Medvědína jsou dodnes Patrny pozůstatky po těžební činnosti.

Modrý důl
     Přírodovědně a krajinářsky cenné údolí Modrého potoka, pravostranného přítoku horní Úpy. Svírají jej od severu masiv Studniční hory s výraznými lavinovými svahy z prostoru Modré stráně a suťového pole "Mapa republiky" a od jihu méně výrazný Široký hřbet. Najdeme tu řídkou chatovou zástavbu, pozoruhodnou horskou flóru i zbytky po dřívější těžbě pyritu.

Mužské kameny, Dívčí kameny
     Výchozy blokovitě zvětrávající žuly vytvářejí charakteristická hřebenová skaliska (tzv. tory). Jméno Mužské kameny (1417 m, polsky Czeskie Kamienie) vzniklo prý jako protějšek blízkých Dívčích kamenů (1414 m, Slaskie Kamienie). Ty se nazývají podle mladé pastýřky, která prý nedaleko odtud zahynula. Podobný geomorfologický původ jako oba zmiňované útvary mají níže ležící skaliska Ptačí kámen a Pevnost. Nejsnazší dostupnost všech čtyř torů je od silnice mezi Špindlerovým Mlýnem a Špindlerovou boudou.

Novosvětský průsmyk
     Důležitý průsmyk horopisně odděluje Krkonoše a sousední Jizerské hory. Leží v nadmořské výšce 886 m a do Čech jím protéká v Polsku pramenící říčka Milnice. Procházela tu a stále ještě prochází cesta mezi oběma státy. Kromě silničního spojení vede přes hranice zatím nevyužívaná železniční trať.