Březen 2008
Zázraky se dějí

   Přibližně ve 14 hodin došel zaměstnanec Horské služby Vladimír Burian na horní stanici lanovky na Sněžku, kde končil pochůzku a kontrolu tyčového značení směrem od Pomezních Bud. Ve stejném okamžiku dorazily tamtéž dvě vyděšené dívky a překotně oznamovaly, že jejich spolužačka uklouzla a zřítila se ze Sněžky na polskou stranu. Vláďa okamžitě vyrazil v doprovodu dívek na místo, kde k uklouznutí došlo. Na místě, kde k pádu do strmého severního svahu došlo, čekalo několik dalších studentek a především na sněhu seděl a tupě hleděl úplně ožralý pan profesor. Ten den, 3. února 1994, bylo úplně jasno, doslova dul severozápadní vítr, který byl při –15 °C krajně nepříjemný. Terén severního svahu byl pokryt tvrdým sněhem a ledem. Nedalo se tedy doufat, že zřícená nešťastnice pád přežila, a pokud ano, neměla v severním svahu šanci vzdorovat velice nepříznivým povětrnostním podmínkám. Nikdo nevěděl, jaká je délka jejího zřícení. Žije? Je zraněná?
     Láďa neváhal, oznámil vysílačkou na stanici HS do Pece pod Sněžkou, že sestoupí po dráze pádu za zřícenou dívkou. Ještě musel ale důrazně usměrnit opilého profesora, který chtěl sestoupit s ním. Člen HS byl vybaven mačkami a zkušenostmi, horolezeckou dovedností, ale i tak byl sestup bez jakéhokoli jištění riskantní, leč v dané situaci nezbytný. Když sestoupil ke zřícené, byl ohromen tím, že dívka žije, je při vědomí, její celkový obraz nenaznačuje, že je vážně zraněná. Měla zlomenou klíční kost, rozsáhlé zhmožděniny nohou, povrchová zranění obličeje. Byla silně podchlazená, ale hlavně nad ní kroužila skupina andělů strážných. Nad terén Lomnické jámy mezitím dorazil na skútru Ludva Strejček s transportním prostředkem a lezeckým „cajkem“, domluvil se s Vláďou, vysílačkou do Pece oznámil radostnou událost, že dívka žije, a rovněž slézal k postižené.
     K nehodě byl objednán vrtulník LZS Hradec Králové a z Pece vyjeli na skútru Wolfgang Berger a Přemysl Kovářík. Ti dojeli až ke skútru, který na začátku Jubilejní cesty zaparkoval Luděk, a ke svému úžasu zjistili, že se vedle něho válí opilý pan profesor. Po domluvě s kluky, kteří se dvěma Poláky z GOPR (horská služba Górskie Ochotnicze Pogotowie Ratunkowe) mezitím spouštěli záchranné saně a dál transportovali zraněnou studentku údolím ke skútru a rychlé sanitě, Wolfík sestoupil pro záchranný materiál a Přemek odvezl opilce na Slezský dům, aby celou situaci nekomplikoval. Zraněná dívka byla předána do rychlé sanity a převezena do nemocnice v Kowarech.
     Vrtulník, který přiletěl ještě před začátkem spouštění zraněné dívky, nemohl bohužel do akce zasáhnout pro silný vítr a s ním spojenou turbulenci. I když se pilot Pepa Knotek maximálně snažil, málo výkonný vrtulník Mi-2 odmítl poslouchat. Proto se musel transport uskutečnit po zemi.
     Když naši kluci a Poláci předali poraněnou zdravotníkům, vraceli se zpět lanovkou na Malou Kopu. Tam jsme pro ně přijeli s oběma skútry již za šera. Byli pořádně vymrzlí, protože s příchodem večera mráz značně přitvrdil. Zbývalo vyzvednout profesora ze Slezského domu a odvézt ho přes Luční boudu do Pece. Když jsem vstoupil do restaurace, bylo jasné, kolik uhodilo. Poté, co do sebe u Poláků nasoukal několik grogů, byl absolutně „na šrot“. Dopravili jsme ho na Luční boudu a posléze do Pece. Nutno podotknout, že nebyl agresivní, ale při odchodu z Luční se nám pro změnu zřítil v elegantních saltech po schodech z prostoru před recepcí až do haly. Nezraněn a nepoškozen byl předán na policii v Peci pod Sněžkou.
     Pokud víme, nebyl pan profesor nijak potrestán. Zraněná dívka byla po týdnu převezena do Čech a předána rodičům, kteří nikterak nezjišťovali, proč k nehodě došlo a kdo ji zavinil. Netušili, že jejich dcera se znovu narodila.
     Lze konstatovat, že tento pád do Polska, který nebyl první ani poslední, byl patrně řízen nějakou vyšší mocí. Dívka se zřítila po dráze dlouhé více než 600 metrů. Její tělo se odráželo a znovu dopadalo v dílčích obloukovitých skocích, jako když skáče placatý kamínek žabkami po vodní hladině. V horní nejprudší partii svahu dopadala na obrovské zledovatělé balvany hranáčové sutě, ale vždy na plochu kamenů. Neuvěřitelné! Dívka se pak zastavila v dolní mírnější části svahu a zachytil ji poměrně malý suchý keřík. Kdyby se tak nestalo, padala by dál přes asi 60 metrů dlouhé strmé plotny. Zázraky se dějí…

Přemysl Kovářík

Zpět