Březen 2008
Stráň pod Krásnou Máří

    Již od roku 2004 probíhá na severozápadních svazích Jizerských hor na zakázku Správy CHKO JH postupná inventarizace geomorfologických tvarů. Nejzajímavějšími z nich jsou pseudokrasové jeskyně. Ty nejsou jen neživou atrakcí, je to prostředí, které slouží řadě větších živočichů jako dočasný úkryt nebo místo k přezimování; existují však i druhy žijící v těchto prostorách celoročně. Nejde však jen o mapování jeskyní, ale i o hledání projevů mrazového zvětrávání či inventarizaci skalních mís a jiných zajímavých skalních mikroforem (viz Krkonoše–Jizerské hory 1/2007). Mapování v roce 2006 dospělo do údolí Velkého Sloupského potoka neboli Velkého (Černého) Štolpichu, kde hlavní slovo v utváření současného terénu měly horotvorné pohyby.
    Horská silnice od Tetřevích Bud směrem k Hřebínku vede po vrstevnici a blízko hrany, pod kterou svah začíná prudce padat do údolí Velkého Štolpichu. Je to jedna z nejstrmějších a nejhůře schůdných strání Jizerských hor. Nahoře jí vévodí skalní vyhlídka Krásná Maří, která má stejně jako blízká silnice nadmořskou výšku přibližně 900 m, protilehlý vrchol Ořešníku leží o 100 m níž a soutok Malého a Velkého Štolpichu pod Ferdinandovem je jen 400 m nad mořem.
    Málokdo ví, že pod velikým blokem, po němž přecházíme k samotné vyhlídce na vrcholu Krásné Maří, se nachází jeskyně. Jako snad všechny prostory Jizerských hor nevznikla ani tato jako dutina v neporušené skále. Vytvořil ji velký blok, který překryl jako strop mezeru mezi jinými bloky. V masivu vyhlídky jsou i další jeskynní prostory, a mnohé z nich mají i jiný původ. Jeskyně totiž vznikají i na puklinách. Pokud se taková puklina rozšíří buď tím, že se blok pomalu sesouvá po svahu vlastní vahou či působením ledu, vytvoří se rozsedlinová jeskyně, která je většinou úzká a vysoká. Dalším základním typem v Jizerkách jsou jeskyně puklinové. Při horotvorných procesech se vytvoří několik puklin vedle sebe a hornina mezi nimi může popraskat i napříč. Takto narušený materiál pak velmi snadno zvětrává. Právě tyto tři typy jeskyní nebo jejich kombinace můžeme nalézt přímo v masivu Krásné Maří či v jejím blízkém okolí.
    Pod vyhlídkou spadá směrem ke štolpišskému potoku několik skalních žeber. S podobnými tvary, byť ostrohrannějšími, se setkáme spíše ve velehorách. I v tom tkví výjimečnost Jizerských hor. Jedno ze žeber končí vrcholem skály Divá Maří. Jak název pouze horolezecky přístupné věže napovídá, jedná se o velmi členitý skalní terén s množstvím stěn, koutů a roklí. Vedle nich se zde setkáme s řadou skalních oken, komínů či úzkých spár.
    Velmi zajímavým fenoménem jsou četné aplitové žíly prostupující žulou a vyskytující se i přímo v údolní stěně Krásné Maří. Obrovské žulové těleso, tvořící nejen Jizerské hory, ale i Krkonoše, se vtlačilo mezi starší horniny zhruba před 310 miliony let. Velmi pomalu chladlo a tak se mohly vytvořit veliké vyrostlice živců. Teprve když těleso ochladlo asi na 300 °C, došlo k průniku dalšího magmatu do trhlin, které vznikly smršťováním horniny při chladnutí. Toto magma již utuhlo rychle a dalo vzniknout právě aplitovým žilám. Ty mají zhruba stejné mineralogické složení jako okolní hornina. Díky rychlejšímu procesu chladnutí mají oproti okolní hornině jemnozrnnější strukturu. S jemně krystalickým materiálem aplitu naopak ostře kontrastují shluky velkých krystalů tvořící tzv. pegmatit (hrubozrnná žilná hornina žulového složení). Vznik rozměrných krystalů ovlivnila např. přítomnost vody a také skutečnost, že tavenina byla ochuzena o některé minerály, které stihly vykrystalizovat při vyšších teplotách. Pokud chcete v této části hor vidět zajímavý aplit na vlastní oči, navštivte skálu s kříženým aplitem. Ta leží zhruba 600 m západně od Krásné Maří ve výrazné zatáčce, jen pár desítek metrů od silnice. Mnohem mohutnější aplitová žíla, silná téměř 1 m, se nachází ve výrazném skalním masivu nad Divou Maří.
    Na rozpukání skal mělo vliv několik skutečností. Většina látek při ohřívání zvětšuje svůj objem a při ochlazování se naopak smršťuje. V případě zdejší žuly je to zejména křemen, jeden z jejích základních stavebních prvků, který patří k minerálům s největší roztažností. Další pukliny vznikaly při horotvorných procesech. Žulové magma utuhlo hluboko pod vrstvami přeměněných hornin, které dnes najdeme jen na okraji Jizerských hor, především v masivu Smrku. Následně byly tyto horninové masy vyzdviženy a vystaveny erozním procesům. Během milionů let odnášely řeky zvětraliny, až bylo žulové těleso obnaženo. Snesené zvětraliny se v době mladších druhohor, před necelým stem milionů let, ukládaly v oblasti České křídové pánve a daly tak základ vzniku mohutných souvrství pískovců. Díky erozi pominul také částečně tlak zatěžující horninu a vlivem odlehčení se začaly odlupovat desky, kterým říkáme exfoliační. Třetí systém puklin vznikl jako následek horotvorných pohybů. Síly nebyly všude stejné, někdy působily i výrazně proti sobě a žula, která se neumí deformovat plasticky, musela popraskat.
    Procházíme-li od skalky nad vrškem Divé Maří úbočím ke Štolpišské stěně, stále sledujeme průběžnou puklinu. Nejspíš se jedná o tektonickou poruchu, jednu z linií, podél kterých byl žulový masiv vyzdvižen. Terén je divoký, překonáváme zde řadu skalních roklí, ve kterých bychom byli vděčni za jisticí lano.
    Zhruba ve třetině svahu mezi potokem a vrcholem Krásné Maří stojí Jeskynní věž. Jak jméno skály napovídá, nalézá se v ní několik jeskyní, mezi nimiž jsou jak vysoké prostory, tak nízké plazivky. Pod skálou u Štolpišské silnice se nachází znatelný zářez. Jde o pozůstatek dolu zvaného Erzloch ze 16. století, kdy se zde těžila ruda. Právě historické štoly daly potoku jméno Stollenbach, které však bylo v místním dialektu vyslovováno jako Štolpich.
    Většina popisovaných míst se nachází v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, kde je vstup mimo cesty zakázán zákonem o ochraně přírody a krajiny. Jedná se o unikátní území, které kvůli obtížné průchodnosti zůstalo v podstatě nedotčeno lesním hospodařením. Jsme rádi, že vám jeho krásy můžeme přiblížit alespoň prostřednictvím tohoto článku.

Jan Mertlík

Zpět