Březen 2008
Hříchy na lyžích a prkně

   V předchozím čísle Krkonoš – Jizerských hor jsem vás připravil na to, že se letos budeme postupně zabývat hříchy návštěvníků proti návštěvnímu řádu. Tím, proč vznikají a proč je ochranáři za hřích považují. Je jich celá řada a první, který nás pálí zejména v zimě, je lyžování mimo upravené tratě.
   Když vyrazíte na lyže – na sjezdovky, běžky, stále oblíbenější skialpy nebo i na prkno – na každém rohu na vás křičí cedule, že nesmíte jezdit mimo upravené trasy nebo značené cesty. Mnohým z vás to vyhovuje, proč ne, co byste se brodili hlubokým sněhem, ale část z vás bude hloubat nad tím, co brání tomu, abyste nemohli vyrazit do zasněžených a panensky nedotčených svahů a užít si trochu té romantiky? I v televizi se občas ukáže lyžař v neposkvrněném terénu a nikdo mu to nezakazuje. V Krkonoších byste ale mimo sjezdovky nebo značené cesty lyžovat neměli. Proč? Protože při jízdě po zasněžené pasece mezi ze sněhu vykukujícími stromečky se nevyhnete tu a tam občasnému lehkému otření lyží o větvičku nebo kmínek. Pro stromek je to úplně stejné zranění jako pro vás, když se odřete při pádu z kola na kamenitou cestu. Odřeninou se vám do těla dostanou různé mikroorganismy a můžete onemocnět mnoha nepěknými chorobami. Odřený stromek je na tom stejně. Jen ty choroby budou jiné. Můžete namítat, že sněhu na pasece je tolik, že nevyčuhuje ani špičička toho nejvyššího stromku. Ona špičička však může být těsně pod sněhovou pokrývkou a vy ji svými lyžemi odříznete nebo ulomíte. Vězte, že právě ona špička je na stromku velmi důležitá pro správný a zdravý růst. Bez ní stromek roste křivě a nepravidelně. Na zalesněné pasece však může být sněhu tolik, že odřít ostrou hranou lyže skutečně není co. Poničit ale ano. Ač se to nezdá, tak i v zimě stromky dýchají a tím vytvářejí kolem sebe dutiny. Ty vás nepodrží a sníh stlačený vašimi ski bude větve lámat. A pak to je už stejná situace jako v předchozím případě. Takto mohou poškodit mladé stromečky samozřejmě i pěšáci.
     Trochu jiná situace je na svazích nad horní hranicí lesa. Svahy s nafoukanou vrstvou sněhu vylučují poškození vegetačního krytu alpínských luk lyžemi. Přesto se zde lyžovat nemůže. Nejde o svah samotný, ale o přístupové cesty nebo spíše trasy, kterými se dostanete na kopec. Tam vegetaci poškodit můžete. I to lze ale někdy vyřešit a trasu vytyčit. Může se však stát, že svým pohybem na lavinovém svahu utrhnete lavinu. Horská služba, která vás půjde hledat, moc ohledů na ochranu přírody brát nebude. To po ní nikdo v tomto případě ani nechce. Když by ale nikoho v lavině nehledala a na svah nemusela chodit, po stromečkách by nešlapala.
     Dalším problémem je rušení některých ptáků. V odlehlých místech krkonošských karů každoročně od ledna pravidelně připravuje hnízdění sokol stěhovavý. Ani občasný pohyb lyžařů v blízkosti jeho hnízda se mu líbit nebude a mladé nevyvede. Sokolů je v Krkonoších i v celé Evropě málo, musejí se úzkostlivě chránit. Trochu jiná situace je s tetřívkem obecným, který obývá nejvyšší polohy Krkonoš od nadmořské výšky cca 900 metrů a požívá ochrany v rámci soustavy Natura 2000. Zima mu nevadí a většinou spí ve sněhu. Spánkem snižuje spotřebu potravy, tedy energii, protože v zimě nikde nic výživného nenajde. Každé vyrušení, například od lyžařů, mu však metabolismus zrychlí a stojí ho spoustu energie, která mu později chybí. Tím se dost podstatně snižuje jeho šance dožít se jara.
     Důvodů, proč lyžovat na upravených a tedy i vyhrazených místech, je samozřejmě víc. Tyhle jsou ale nejdůležitější. Snad je pochopíte a budete respektovat. Vy s lyžemi i vy s jedním širokým prknem. Přírodě je jedno, na čem po sněhu jezdíte, a argument snowboardisty, že prkno je ekologičtější než lyže, protože má jen dvě hrany a nikoli čtyři, obstát nemůže. Tak: „Ať to frčí po trati“.

Michal Skalka

Zpět