Kotel je zvyklý na to, aby se z něj lidé dívali kolem dokola. Je na co. Na západní Jizerky, velikou část Krkonoš, a třeba i na Ještědský hřeben. Předurčuje ho k tomu jeho úctyhodná nadmořská výška 1435 m. Říká se mu také Kokrháč. Možná proto, že působí vzepjatě, jako pyšný kohout, který přehlíží z výšky své hejno kopců a vrcholků. Dnes se oblékl zvlášť slavnostně. Měděnková krásně ladí s ocelově modrou, a to probouzí fantazii. Napadá mě, že když kdysi tudy táhli obrovští cikáni - kotláři, že se jeden z nich pozdržel a vytepal z obrovského slunečního plátu mědi právě tenhle Kotel. Za krásné počasí a z úcty ho daroval Krakonošovi, a ten ho pyšně ukazuje lidičkám v této podobě jednou za sto let. Možná že se mýlím, ale krásná věc nebo pohled přímo svádí k vyprávění pohádkových příběhů jako je tento, o Kotli.
