Mariánská socha na náměstí v Železném Brodě.

     Z nejcennějších darů, jimiž romantismus obšťastnil člověka na počátku devatenáctého století, bylo nejen to, že v něm oživil lásku k národní minulosti a k tradici, jež tak tvrdě přezíralo předchozí století střízlivého rozumu, romantismus probudil v lidkých srdcích zejména lásku k přírodě. Byly to sice ze všeho nejvíc velebné scenérie Alp, na něž upoutal pozornost Evropy duchovní otec romantismu, Ženevan J. J. Rousseau, ale netrvalo dlouho a týž cit, který rozehříval lidská srdce krásou ledovců, růžovějících při východu a při západu slunce, zbystřoval zrak člověka i doma, v jeho nejbližším okolí. A bylo přirozeno, jestliže padal zrak lidí zase nejdřív na nejnápadnější památníky a mluvčí dávnověkosti národní, na hrady a zámky, ať ještě zachované či již pustnoucí a chátrající jako smutné zříceniny, za to však většinou skryté v krajinách již od přírody malebných a skoro vznešených, neboť těchto zřícenin bylo v Čechách ještě dlouho od prostředku století na osm set. Pravda, k nám se sice romantism dostal jako tak mnoho jiných myšlenkových hnutí mnohem později než do sousedního Německa, tak že jsme se krásy své vlasti naučili všímati vlastně až v druhé polovině devatenáctého věku, když se byly zatím mnohé zbytky hradů proměnily v hromadu kamení, avšak hnutí to přišlo přec, aby se v plné síle uplatnilo teprv s prvními počátky našeho ústavního života, jak nám je přinesla s říjnovým diplomem leta šedesátá. A lze skoro říci, že v některých věcech se toto hnutí počíná hlásit v plném slova smyslu teprve za našich dnů. Mám na mysli šířící se zájem o turistiku, zájem, který naše starší pokolení vskutku ještě neznala, neboť turistu s batohem na zádech bylo před čtyřiceti nebo i třiceti lety vídati opravdu jen ojediněle jako jistou vzácnost, tím méně pak lyžaře a ostatní sportovce. Zajisté, že vývoj i v tomto ohledu byl urychlen naším osvobozením politickým a dnes prostředků k lepšímu poznávání vlasti a jejích krás roste a přibývá jako hub po dešti.

 

U Hrušků ("Pivečko").

     Není pochyby, že mezi nimi lze na jedné straně mysliti na záplavu pohlednic, z nichž na některých místech, zejména však ve Frýdlantě v Čechách vyrostly velmi krásné ročenky, sloužící jako kalendáře, na druhé pak je to kniha. Mezi přečetnými publikacemi, jež, ať přímo či nepřímo sledují cíl turistický, jsou i díla monumentální, mezi nimiž vynikají zejména Ortovy "Čechy" nebo Šimáčkovy "Hrady a zámky" a k nimž lze za našich dní přiřaditi na příklad i překrásné dílo, zvané "Český ráj", které vydalo nakladatelství Müller a spol. v Turnově, dílo, v němž výtvarný umělec (Karel Vik), vynikající dějepisec umění (dr. Zd. Wirth) a současný nejlepší náš historik (prof. dr. Josef Pekař) dali přímo klasický příklad lásky k rodnému kraji a k rodné zemi, lásky, v níž základním tónem je ovšem dokonalá jejich znalost.

 

Mlýn Knopův, zničený požárem.

     A jako tato vzácná díla slovesného i výtvarného umění vynikají nesmírně vysoko nad průměr v literatuře turistické, tak mohou býti a skutečně tak jsou i mezi pohlednicemi práce, které nejen že vznikly po úsilovném hledání a poznávání půvabů domácího kraje, leckteré z nich nepostrádají ani uměleckého posvěcení. Jeť to stejně vzácný dar, umí-li kdo vyhledati rozkošné místo v přírodě, nebo v architektuře rodného města a zachytiti pak své poznatky a dojmy v svrchovaně vkusný fotografický snímek, jako býti stržen výtvarným procesem tvůrčím. Pravda, nesetkáváme se na toulkách po své vlasti s podobnými zjevy často, sám jsem však našel v různých končinách české země několik fotografů-umělců, jejichž jména sluší zaznamenati. Tak v nejjižnějších Čechách, v Českém Krumlově, koná takové dobré dílo fotograf Josef Seidel, v nejsevernějších končinách Čech je to ve Frýdlantě v Čechách Bohumil Wurbs a na horním Pojizeří, v Železném Brodě, opěvá ve fotografii krásu svého města i jeho širšího okolí Josef Hilger.

 

Běliště.

     Všem těmto fotografům - a mohli by k nim býti přiřazeni zcela nepochybně i leckteří jiní v Čechách i na Moravě, tak v Kristiánově u Frýdlantu Josef Scheybal- všem z nich třeba přiznati, že nešetříce ani nákladu, ani osobní námahy umějí s překvapujícím vkusem nejen shledávati a vybírati, co je v místech jejich působnosti, nebo v jeho blízkém okolí, namnoze však i po všech našich zemích vskutku nejkrásnějšího, jim náleží i zásluha, že co sami našli, dovedou ukázati i ostatním. Je zjevno, že se i v jejich díle ozývá ohlas romantické nálady z předešlého století a i když je nepochybno, že také při jejich práci platí latinské úsloví: primum vivere, diende filosofari, což znamená, že i tato práce musí člověka nejdřív uživit, z jejich díla je však nad to patrno, že přece ne samým chlebem živ jest člověk.

 

     Ale jestliže byl i úvod na cestě k Železnému Brodu tak dlouhý, může býti kapitola o tomto zajímavém podhorském a pojizerském městě o to kratší. Loňská sklářská a krajinská výstava ukázala je více než půldruhému sta tisíců (160.000) návštěvníkůjako nikoli město železné, za to však skleněné, neboť těch dnešních asi tři tisíce průmyslových firem, šest tisíc obchodních domů celého železnobrodského a jabloneckého kraje a asi třicet tisíc domáckých a dílenských dělníků, kteří se účastní na práci, jež přináší chléb a blahobyt i daleko za obvod Železnobrodska a sousedního okresu jabloneckého, je toho přesvědčujícím dokladem. Ale výstava, kzterá byla ovšem těžce pasivní, nejen jako obvykle, nýbrž i pro nejnepříznivější počasí, tedy pro síly, jež nejsou v rukou lidských, tato vskutku krásná výstava je dnes již dávno ta tam, jako by ji byly spláchly ty dlouhé letní deště a povodně, ale je mnoho věcí, které v Železném Brodě zůstaly a zůstanou i do budoucna. Není to jen čistotná úpravnost, na níž si město během výstavy tak snadno a rychle navyklo, ať již jde o jeho ulice či o to množství opravených domů, a to nejen domů obecních, je to i zdejší dřevěná architektura, dosud v hojnosti zachovaná, architektura, která je tak typická nejen pro veliký díl severních a východních Čech, zejména však pro Český ráj a pro celé Pojizeří.

 

     Tento rámec, ve kterémž je jakoby zasazeno - kromě jiných - také město Železný Brod, jest, jak známo, bohat i krásou krajinnou i velmi pestrou historií - český sever právě v těchto končinách připravil mimo mnohé jiné události zejména české povstání na počátku sedmnáctho století, povstání, které po svém neúspěchu vedlo ke katastrofě celého národa i státu - kraj ten však vyniká zejména podivuhodnou krásou svého umění lidového. A nic není v tomto umění cennějšího, než právě selský dům. Počátky jeho spadají do doby barokní, kdy v zvláštním dějinném paradoxu za nejhlubšího úpadku domácí kultury, řeči i literatury a ovšem i za úplného poklesnutí politického významu národa vyrůstá nejen v Praze, nýbrž i na celém venkově nové skvělé umění monumentální v podobě paláců a chrámů i s jejich náplní plastickou i malířskou; tehdy se objevuje však i selský dřevěný dům. A jak vypravuje dr. Zdeněk Wirth, selský dům Českého ráje s ozdobným štítem, pavlačemi, branami, dekorační řezbou i malbou, tkví svými kořeny sice v dřevěné architektuře zdejších kostelů, zvonic, tvrzí a měst, jichž celé ulice ze dřeva zbudované zachovaly se až do naší doby nejen z vzorů slohu renesančního, stavitel jeho dovedl si znárodniti i cizí barok. Rozumí se, že lidové umění v Českém ráji, zná i rokoko a osvojilo si je plněji než samo umění monumentální.

 

     Krása přírody Českého ráje došla po prvé ocenění na začátku devatenáctého století, kdy se navzájem prostupovaly romantika s klasicismem. Dnes, když jsme již tolik památek i přírodních i uměleckých děl nechali nenávratně propadnouti ať pro nepochopení, nebo podnikatelské spekulaci, náleží významné místo při probouzení zájmu o tyto nejvyšší hodnoty lidského ducha, propagaci. to jest šíření jejich znalosti. Že tato cesta k ochraňování toho, co nám až dodnes zbylo, je vskutku dobrá, svědčí i ukázky cenných i krásných příkladů z Železného Brodu. Fotografické snímky jejich provedl vesměs Josef Hilger.