Září - měsíc jeleního řevu
Jen nepozorovaně přichází do hor podzim, nejkrásnější čas roku, a září jen vyrovnává stezky říjnu – králi všech měsíců. Od srpnového času dělí září jen pramálo: zprvu jen průsvitné mlhy, které se za večerních chladů objevují tu a tam nad tokem Jizerky; každým večerem jich ale přibývá, bělavé závoje mohutní, až se za chladných nocí prostírají nad údolím řeky od lesů k lesům. Za takových nocí nejsilněji troubí jeleni. Jejich ryčení se snáší do údolí z horských hřebenů, z mýtin a lesních okrajů, ze starých říjišť na rašeliništích. Hvězdy svítí a ve dne stoupá z rozrytých jeleních kališť vůně prku. Na horách je v září ještě živo, lovci se trousí po lesích, občas kůň táhne na železném plátu z lesa mrtvého jelena. Na druhé, západní straně hor brousí po suchých bučinách i zvlhlých houštinách houbaři, jizerskohorské září je i jejich měsícem. V nejvyšších polohách teprve dozrály borůvky, sladké a obrovské, tisíce litrů by se jich tehdy dali natrhat, ale většinu z nich změní první zářijové noční mrazy v plihé trpké bobule, které padají do vlhkých mechů. Jen tetřívci a tetřevi se na nich pasou. Zato čas rudých brusinek teprve přichází, mrazem neohroženy polehávají čisté plody na okrajích mechatých balvanů a písčin a na římsách hrubých skal. Jizerskohorské září by se mohlo nazývat i měsícem kvetoucích tolitových hořců: vysoké modré rostliny tehdy pokrývají lesy ve východní části hor v údolí Jizery.
Dosud je možno strávit ve spacím pytli měsíční noc pod širým nebem na stříbrných písčinách Jizery, kdy úplněk pluje nad klečí a jeleni troubí ze čtyř stran světa, ale cosi se již změnilo proti vlahým srpnovým noclehům pod jasnou oblohou – mezi tiše se otáčející souhvězdí vstupuje již brzy po půlnoci na jihovýchodním obzoru mrazivý Orion a neomylně zvěstuje konec letních cest. Po takové noci pokrývá jitřní močál nízká šedá jinovatka a vzduch je jako nabroušená čepel.
Dni ale ještě bývají veselé, život čilý a jen málo dávají tušit nadcházející konec všeho. Ve vodách Jizerky ještě kvete vzplývavý zblochan a jiřičky krmí v hnízdech poslední mláďata. Slunce září často celé týdny a jen bezmračná noční obloha přivolává na lesy a rašeliniště mrazy.
Září – měsíc jasných jiter. Dým stoupá přímo k jitřní obloze a vzduch je křišťálový: z Jizerských hor je tehdy vidět každý ostrůvek kleče na krkonošských hřebenech. Stezka pro příchod října je vyrovnána.