O jizerskohorských rozsedlinách
K Jizerským horám patří jejich kamenné, železné, dřevěné i skalní rozhledny: zdůrazňuji členitost kraje, rozhlednost lesů, zarostlá temena hor. K čemu také byly rozhledny třeba v sousedních Krkonoších? Vítr tam hvízdá přes holé pláně, a není-li mlha, vidíš utíkat trávy před větrem a černat se kamenná pole dodaleka. V Jizerských horách bloudíš celé hodiny po lesích a pozoruješ jen mech, močál a skály. Rozhled chybí a na stromy je těžko lézt, z malých nevidíš a na velké nevyšplháš.
Když se v minulém století začala prudce vzmáhat jizerskohorská turistika, patřilo ke cti každé místní pobočky Horského spolku, aby usilovala o vlastní rozhlednu. Všechny také vyrostly takřka ve stejné době - koncem osmdesátých let. V Jizerských horách jsem napočítal celkem třicet tři rozhledny, ale v tom jsou také rozhledny zaniklé, i pouhé skalní vyhlídky, často jen s jednoduchým zábradlím a několika tesanými stupy, na které je bohatý hlavně strmý severní okraj hor. Kamenných a železných rozhleden je asi deset, Některé z nich mají pěknou a zajímavou historii a patří proto do této knihy. Lidé si jich dříve víc vážili, leckde stávala napřed rozhledna a teprve k ní přistavěli horskou chatu. Dnes jsou rozhledny jen trpěným přílepkem horských chat a některé z nich ani nejsou přístupné. Tehdy to sice trvalo řadu let, než se rozhledna začala stavět, peníze se scházely jen pomalu, ale když již byly prostředky pohromadě, vyrostla stavba v neuvěřitelně krátké době.
Slovanka na Seibtově vrchu nad Hraběticemi je prý nejstarší železnou rozhlednou v Čechách. Jako exponát rakouských železáren stávala kdysi na vídeňské výstavě a tam ji koupili obyvatelé údolí horní Kamenice, osad kolem Josefova Dolu. V květnu 1887 se na pustém Seibtově vrchu konalo první stavební řízení a 14. srpna téhož roku již rozhledna stála. Tři metry vysokou podezdívku postavil jediný zedník a dva dělníci během sedmnácti dnů smontovali jedenáctimetrovou věž. Otevření kterékoli jizerskohorské rozhledny bylo tehdy důvodem k lidové slavnosti a srazu všech milovníků hor a tak tomu bylo i u Slovanky: zahájení se zúčastnilo pět tisíc lidí a "rozhlednový výbor" od nich vybral na dobrovolném vstupném ještě o tisíc zlatek víc, než stála stavba i dovoz celé rozhledny. U Slovanky stála i stará chata, kterou zapálil blesk roku 1895. Dnešní chata je až z roku 1928.
Veliká sláva byla i na Černé studnici: dvacet šest metrů vysoká kamenná věž, se zdmi silnými sto šedesát centimetrů, která střeží jižní svahy Jizerských hor, byla otevřena 14. srpna 1905. Na Černostudničním hřebenu tehdyy vlály vlajky, hudba vyhrávala, na vrchol připochodovaly zpěvácké a tělocvičné spolky, veteráni, děti, starci. Řečníci se předháněli s básníky ve slavnostních projevech: na Černou studnici tehdy přišlo šest tisíc lidí. Nebyla to její první rozhledna: dřevěná vyhlídková věž tam stávala již od roku 1885.
Nejznámější rozhlednou Jizerských hor je Královka čili, jak se dříve říkalo, Königova výšina. Na horském hřbetě nad Bedřichovem stála dřevěná věž již v letech 1988 - 1906. Když ji v listopadu bouře vyvrátila, vyrostla dnešní kamenná věž, a to nesmírně rychle: koncem května roku 1907 k ní položili základní kámen a již v září bylo slavnostní otevření. Stará chata Královka, která stála od roku 1890 nedaleko věže, vyhořela roku 1933, a tak dnešní chatu přistavěli v následujících třech letech až těsně k rozhledně.
Jen o rok mladší než stará Královka byla původně dřevěná rozhledna na Bramberku. Stála vysoko nad lučanským údolím od roku 1889. Byla u ní i chata, která ale téhož roku vyhořela a o tři roky později byla nahrazena dnešní budovou. Velkou kamennou bramberskou rozhlednu postavili podle návrhu jabloneckého architekta Hemricha v letech 1911 - 1912.
Mohutná rozhledna je i na Prosečském hřebeni v nejjižnější části Jizerských hor. Dnešní kamenná rozhledna z roku 1932 (také ona byla postavena za půl roku) měla dvě předchůdkyně: nejstarší dřevěnou věž z roku 1892 rozštípal blesk o devět let později. Spravili ji sice, ale kdosi uvolnil její kotvicí šrouby a rozhledna se roku 1904 zřítila. Od roku 1908 až do srpnové bouře 1921 stála nad Prosečí druhá rozhledna, také dřevěná. Při slavnostním odhalení vybral pokladník tolik peněz, že je nemohl odnést ani v batohu. Stavba tím byla zaplacená.
Na Špičáku nad Jiřetínem postavili rozhlednu nejpozději, až roku 1909, ale zato hned kamennou, která vydržela až dodnes. Navrhoval ji týž architekt jako bramberskou a také sláva při otevření byla velká. Císař František Josef svolil, "aby rozhledna nesla jméno Jeho Veličenstva". Stará chata na Špičáku shořela roku 1905 (v Jizerských horách snad nebylo jediné chaty, kterou by takový osud nepotkal), byla obnovena a o pět let později postavili chatu dnešní.
Jako rozhledna slouží i Liberecká výšina, výletní restaurace z r. 1901, kterou nechal postavit na způsob rytířského hradu na svahu Jizerských hor nad Libercem textilní král Liebieg. Vzorem stavby byl rodinný hrad Habsburků ve Švýcarsku, zvaný Hohen Habsburg.
Smrku a jeho rozhledně věnuji samostatnou kapitolu. V jeho sousedství byly na slezské straně Jizerských hor východně od Nového Města pod Smrkem čtyři další rozhledny!
Kromě rozhleden a skalních vyhlídek, které stojí na svém místě dodnes, je i řada takových, které už nelze najít: za všechny jmenujme jen dvě "továrnické rozhledny" nad Kateřinským údolím. nad levým břehem Černé Nisy, na tak zvaném Humboldtově výšině, stála v letech 1887 - 1903 a 1905 - 1932 rozhledna, kterou nechal postavit továrník Salomon a věnoval ji Horskému spolku. Věž zchátrala, a protože ji Salomon odmítl dát opravit, musila být stržena. Na druhém břehu Nisy nechtěl zůstat pozadu radčický rodák a továrník Siegmund. Na výšině po něm pojmenované nechal roku 1890 také postavit rozhlednu.
Nejstarší rozhlednou je ale Štěpánka nad Příchovicemi na kopci Hvězdě. Od ostatních jizerskohorských rozhleden se liší vzhledem i svými zvláštními osudy. Začal ji stavět roku 1847 majitel panství kníže Kamil Rohan. V tehdejším "hladovém roce" se totiž budovala císařská krkonošská silnice mezi Libercem a Turnovem, která měla zajistit práci a výdělek horalům. Nejvyšším protektorem stavby byl zemský správce arcivévoda Štěpán. Z vrcholu hory, která se ještě tehdy jmenovala Buchstein nebo Pocherstein, se rozhlížel po kraji, kterým silnice vedla. Kníže Rohan nechal hned kopec přejmenovat na Štěpánovu výšinu a na počest panovníkova blízkého příbuzného začal se stavbou rozhledny. Když stavba vyrostla do šestimetrové výšky, kníže ji - k údivu celého kraje - přerušil. Horalé si začali vyprávět o cikánce, která prý knížeti vyčetla z ruky, že zemře toho roku, kdy bude rozhledna dokončena, a že Štěpánka přinese celému kraji neštěstí. Skutečným důvodem přerušení prací byla pravděpodobně ale změna politických poměrů u vídeňského dvora. Arcivévoda Štěpán odešel do Uher a kníže Rohan nechtěl asi vynakládat další prostředky na oslavu panovníkova příbuzného, který se již netěšil takové politické přízni jako dřív.
Čtyřicet roků stálo torzo Štěpánky nad krajem na pomezí Jizerských hor a Krkonoš, vysoko nad údolím Jizery. Za to, že 14. srpna 1892 byla dokončena, a slavnostně odhalena štíhlá, dvacet čtyři metry vysoká rozhledna, ze které je vidět na hory i daleko do kraje, mohou vlastně čeští mládenci z nedalekých Popelnic u Šumburku: tři příbuzní Svárovští ve věku od sedmnácti do dvaadvaceti roků s kamarády Josefem Šídou a Juliem Karnetem. Na svatodušní neděli 20. května 1888 se těžce opili a v půl druhé v noci dorazili k nedokončené rozhledně. Bujaře vystoupili na zeď a začali vytrhávat skoby, viklat kameny a shora metali na schodiště vylomené kamenné kvádry. Byl to vlastně jakýsi druh národostního boje: torzo rozhledny udržovali němečtí turisté v pořádku a chodili odtud vyhlížet východy slunce nad Krkonošemi. To mládence popuzovalo. Proto, když přišla i oné noci k věži šestičlenná skupina zcela střízlivých německých turistů, aby vyčkala prvních paprské slunce, začali bratři shorat mávat lahvemi kořalky, nevybíravě sdělovali, co soudí o zálibě turistů, plivaůi na ně a divoce zpívali: bylo zřejmé, že Němci toho jitra sluneční zář ze Štěpánky nespatří. Turisté marně opilce varovali: dva bratři se Šídou stáli nahoře a snažili se zeď rozbourat. Zbývající dva mládenci již spali v lese. Odcházející Němci náhle slyšely rachot a hřmot a viděli, jak pod troskami rozhledny leží dvě postavy. Třetí mládenec se ještě držel na zdivu. Část věže i s těžkým schodištěm spadla. Přivolaná pomoc našla pod sutinami již jen mrtvého sedmadvacetiletého Josefa Šídu. Ostatní uprchli. Četníci je ale chytili, postavili před porotu a nejstarší Svárovský byl odsouzen k šesti měsícům tuhé vazby. Kníže Rohan, který se po čtyřiceti letech rozpomněl na rodový majetek a požadoval náhradu 278 zlatých, byl pak porotou odkázán se svou žalobou k civilnímu soudu. Teprve po pádu Štěpánky se zříceniny ujal Horský spolek pro Jizerské hory, a tak od roku 1892 již nechyběla kresba nebo snímek štíhlé věže Štěpánky v žádném vlastivědném jizerskohorském časopise. Vystupovala tam pod hrdám alpským jménen: Štěpánka - Rigi Jizerských hor.
A kníže Kamil Rohan? Zemřel tak, jak mu cikánka předpověděla, 13. září 1892, měsíc po tom, co stará rozhledna byla dokončena.