Mietzelův obrázek

    Ptačí kupy jsou dodnes krásné i pusté, padlé buky leží vklíněné mezi žulovými balvany a kamenné „kupy“ se nepodobají ničemu jinému v Jizerských horách. Stoupal jsem tam v červnu roku 1961 s přítelem Heinzem a v batohu jsme měli nově opravený Mietzelův obrázek. Dvanáct let byl skalní výklenek ve velkém balvanu pod severovýchodní kupou prázdný: Heinz ukrýval dřevěnou desku s oprýskanou malbou doma. Přišel čas vrátit pomníček na místo, z něhož malovaná Svatá paní i se svým chlapečkem shlížela skoro sto let přes údolí Malého Štolpichu na západní Jizerské hory.
Mietzelův obrázek připomíná pytláckou přestřelku s krvavým a tragickým koncem. Odehrávala se jedné srpnové neděle roku 1866. Ten rok bývalo často slyšet na hřebenech Jizerských hor střelbu a lesníci nacházeli vyvržené vnitřnosti jelenů a srnců. Lesní personál hlídkoval v lesích, ale dlouho nemohl na pytláky padnout. Oné neděle se vydali na Hejnický hřeben tři lesníci z Hejnic: Mietzel, (někdy je udáván jako Mützl), Wirsik a adjunkt Michler. Kolem třetí hodiny odpolední odpočívali na Holubníku. Náhle blízko nich padla rána. Vyskočili, běželi po zvuku střelby a viděli pytláka kmitnout se přes průsek. Zmizel v lese směrem k Ptačím kupám. Mietzel s adjunktem jej pronásledovali a daleko za sebou nechali kulhavého Wirsika. Na severozápadním úpatí velké kupy, v 38. Oddělení hejnického revíru, padli na chlapa, který – pušku o strom opřenou – si ovinoval boty hadry, aby mu nepraskaly větvičky pod nohama. Mietzel, připraven k výstřelu, zavolal na pytláka, aby se vzdal. V tom okamžiku třeskl výstřel z opačné strany – pytláci byli dva. Lesní Mietzel klesl s prostřeleným krkem a rukou a při pádu strhl i kohoutky své pušky. Adjunkt, kerý uskočil za skálu, již nemohl střílet, oba pytláci zatím zmizeli v nejbližší houštině.
     Mietzel silně krvácel, kule mu projela krkem a zůstala v paži. Adjunkt rány ovázal kapesníky a napůl snesl Mietzela dolů do Ferdinandova. Lázeňský lékař z Libverdy vyňal z ruky projektil, ale lesník Mietzel se z těžkého zranění již nikdy zcela neuzdravil. Nějaký čas sloužil ještě jako revírník, ale po několika letech odešel jako invalida do výslužby a záhy na to zemřel.
     Patláky a Mietzelovy vrahy se nepodařilo vypátrat. Lidé se domnívali, že mohli být z Hejnic, nebo spíš z Pekla u Raspenavy, odlehlé pytlácké osady; důkazy ale chyběly.
     Malovaný obrázek, umístěný v sedmdesátých letech minulého století na skálu, u které Mietzel klesl, nese dnes ještě krátký nápis. „U této skály byl v srpnu 1866 těžce postřelen neznámými pytláky polesný Ferdinand Mietzel, který později zemřel na následky zranění. Proto se toto místo jmenuje Mietzelův obrázek.“

Výběr kapitol                 Další kapitola