VRAŽDA NA ŠTOLPIŠSKÉ CESTĚ


     Je to pěkně odlehlé místo na náhorní jizerské plošině uprostřed lesů a rašelinišť. Smědava odtud leží čtyři kilometry k severovýchodu a na ostatní strany je k lidským obydlím ještě mnohem dál. Tady, na Štolpišské silnici nedaleko rašeliniště Na čihadle a jen kousek od místa, kde se silnice stýká s Kristiánovskou cestou, našel v sobotu 10. září 1927 lesní dělník Wildner z Ferdinandova mrtvolu staršího muže. Mrtvý ležel na zádech, s hlavou na ruksaku a vězely mu v ní dvě kulky z bubínkového revolveru, třetí byla v prsou. Ještě týž den přinesl liberecký večerník o vraždě důkladnou zprávu. Na místo se odebral i soudní rada dr. Hammer, ale ani on mnoho nevyšetřil. Vědělo se jen, že mrtvý turista je Viktor Gacek, vrchní inženýr z Králova Dvora u Berouna. Ze čtvrtka na pátek nocoval na Kristiánově a hostinský si na něj jasně pamatoval. Pán byl prý velmi bohatý a měl krásné zlaté hodinky. Přišel sice sám, ale večer se k němu u stolu připojil neznámý, asi pětadvacetiletý muž vysoké postavy, černovlasý a opáleného obličeje. Hostinský popsal četníkům cikánovo oblečení téměř do všech podrobností. Chlapík měl u sebe tašku a v ní předmět zabalený do papíru. Inženýr Gacek s ním prý hovořil o tom, že druhý den ráno vyrazí z Kristiánova na Smědavu, a neznámý muž také viděl, kolik peněz má u sebe, víc, než je zdrávo pro poutníka osamělými lesy. Nápadné bylo hlavně to, že se mladý muž nenechal za nic na světě přemluvit, aby na Kristiánově také přenocoval, ale ještě v noci odtáhl neznámo kam.

     Ráno odešel i inženýr Gacek a nikdo ho již nespatřil živého. Vrah odnesl všechny jeho peníze i zlaté hodinky. Četníci hledali dlouho, ale neznámého muže nenašli. Četl jsem dokonce, že lesník Vilém Johne šel druhý den po vraždě kolem třetí hodiny ranní na jeleny kolem místa vraždy. Byla tmavá noc a nedaleko odtud na Štolpišské cestě pod Černou horou potkal mladíka, kterého bezodkladně legitimoval. Noční návštěvník lesů se jmenoval Walter Lutz. Johne ztratil myšlenky na jeleny a zamířil ke Kristiánovu. Tam se dozvěděl, že popis neznámého muže souhlasí s mladíkem, kterého za podzimní tmy potkal v horách. Zdálo se, že vrah se vrátil ještě jednou na místo vraždy. Četníci pak měli těžkou práci, sebrali všechny mladíky, kteří měli tu smůlu, že se jmenovali Lutz, a lesník Johne je prohlížel u libereckého soudu. Ale „jeho“ noční host mezi nimi nebyl. A tak je smrt Viktora Gacka jednou z mnoha vražd, které se staly v lesích Jizerských hor a které nebyly nikdy vypátrány.

     Horský spolek postavil asi o tři roky po vraždě na místě činu kamenný pomníček. Stojí tam, léty nachýlen, dodnes. Každý, kdo chodí Jizerskými horami, šel často kolem něho, i když si ho možná pod hustými smrky nevšiml. Na přírodním kameni je zasazená nevelká tabulka: In memoriam ing. Viktor Gacek, 1.9. 1869 – 9.9. 1927.

 


Výběr kapitol