Mezi jizerskohorskými turistickými chatami má Panský dům na Jizerce, podobně jako zámeček na Nové Louce svébytné postavení. Nejen díky důstojnému vzhledu odlišujícímu ho od bežné venkovské zástavby, ale i proto, že na rozdíl od ostatních známých chat, např. Smědavy, nebyl původně jako turistický objekt postaven. Dokonce po většinu své existence nebyl jako turistická chata využíván. Až v posledních třech letech slouží jako hotel a restaurace a otevírá své dveře širokému okruhu návštevníků.

     Osudy Panského domu stejně jako osud Jizerky jsou spojeny s podnikáním sklářského rodu Riedelu. Během provozu skláren sloužil jako obytný dům – sídlo huťmistra a jeho písařů, kteří z něj během necelých sta let spravovali dvě sklářské hutě na Jizerce. Prostorné stavení postavil František Antonín Riedel pro sebe a svoji rodinu v roce 1829 ve strategické poloze na návrší mezi říčkou Jizerkou a Seidlovou strouhou, na níž ležela „stará“, tenkrát ovšem zbrusu nová sklárna. Riedel odsud přehlédl téměř celou Jizerku. Ačkoli se jednalo o stavbu panskou, na lidovou tradici navázala obdélným půdorysem se střední chodbou i tvarem hambalkových střech. Po smrti F. A. Riedela dům i sklárny převzal synovec Josef, který se oženil s jedinou dcerou svého strýce Marií Annou. Rodina zde nebydlela dlouho, již v 50. letech 19. století se přestěhovala do centra nového podnikání, blíže k železnici přivážející uhlí pro modernější sklárny – do Polubného. Hutní písaři však v Panském domě žili a pracovali až do vyhasnutí „nové“ sklárny v roce 1911. Po první světové válce je vystřídaly děti z Jablonce nad Nisou. Z té doby pochází i nejvíce publikovaných fotografií, z nichž si můžeme utvořit představu o změnách, kterými pak dům za dalších několik desetiletí prošel. Nebylo jich až zase tak mnoho. Dům původně obklopovalo množství stromů, dřevěný plůtek zahrady i hranice dřeva, připravená na zimu. Průjezdný dvůr hospodářského zázemí uzavírala dřevená vrata v kamenných zdech.

     Po druhé světové válce dům přechodně obývali lesní dělníci, zaměstnanci Lesního závodu ve Frýdlantu a jejich čtyřnozí pomocníci – koně, sloužil jako ubytovna, sklady i stáje. V roce 1963 jej pro jeho výjimečnou architektonickou a historickou hodnotu prohlásili kulturní památkou jako „výraznou dominantu celé osady Jizerka, která je souborem staveb lidového rázu“. Odborníci stavbu považují za „v severních Čechách ojedinělý příklad dvorcové usedlosti s patrovou dřevěnou obytnou budovou s čtvercovým dvorem obklopeným přízemními hospodářskými křídly, přiléhajícími k bočnímu průčelí domu“. Takto úředně chráněn přežil a zajistilo mu to poměrně důstojné zacházení při následujících rekonstrukcích.

     Z roku 1969 pochází záměr opravy Panského domu a stavebních úprav pro ubytování rekreantů a stravování zaměstnancu LZ Frýdlant, který se však neuskutečnil. V roce 1970 následovaly úvahy o zřízení horské usedlosti a obnovení pastevního hospodářství na Jizerce. Již v té době však LZ Frýdlant uvažoval o prodeji, jenž se nakonec uskutečnil v roce 1973. Novým majitelem se stal národní podnik Tesla Liberec, který oživil myšlenku rekonstrukce na rekreační středisko hotelového typu pro 40 osob. Až do roku 1986 probíhalo zabezpečování havarijního stavu dřevěných konstrukcí – roubení, krovu a stropu v obytném domě a jeho přestavby na pokoje. Staré kamenné chlévy v hospodářském traktu byly strženy a nahrazeny podsklepenou novostavbou v původním architektonickém rázu, pouze klenby byly nahrazeny trámovými stropy a kamenná fasáda omítkou. Vnitřní dvůr dostal ochoz na dřevěných sloupcích, zakrytý skleněnými stěnami s otevřeným atriem uprostřed. Střechy byly opatřeny štípaným šindelem. Pozoruhodností je zvon s věnováním od Tesly Liberec, pripravený již tehdy k zavěšení do věžičky. Predevším kvůli problémům se zajištením inženýrských sítí, zdroje vody, elektrické přípojky a odkanalizování byly v roce 1986 stavební práce zastaveny.

     Začátkem 90. let Tesla Liberec Panský dům prodala novému majiteli, který zde za pomoci úvěru po krátkou dobu pokračoval ve stavebních pracích. Následující finanční problémy a konkurz vyhlášený na banku způsobily další roky bezmocného chátrání nevyužívaného domu před očima všech návštěvníků Jizerky. Sníh, déšť, mráz a nevítaní hosté způsobili mnoho škody.

     Záchrana přišla téměř v hodině dvanácté. V roce 2001 budovu koupili manželé Renata a Ondřej Dudovi z Janova nad Nisou a ihned se pustili do složitého získávání potřebných povolení a neméně náročné celkové rekonstrukce, která proběhla v rekordním čase od jara do podzimu 2002.

     Srovnáme-li dnešní exteriér se stavem z fotografií z první poloviny 20. století, nenajdeme výrazné rozdíly, snad pouze omítku na původních chlévech, stříšku nad novým vchodem v místě starých vrat a novou garáž. Za obdiv určitě stojí zbrusu nová šindelová střecha s řemeslně dokonalými detaily vikýřů. Ovšem uvnitř se zmenilo mnohé. Necitlivé zásahy z doby socialismu jsou pryč, na dobře asanované konstrukce se mohlo navázat. Každý pokoj v obytné části dostal sociální zařízení, stylový nábytek a důležitou součást – psací stůl. Krásné jsou výhledy z jejich oken na Bukovec i říčku Jizerku. Zajímavostí jsou barevné pokoje v podkroví i zákoutí u obnovených hodin se židlemi a stolem od českokrumlovského sochaře. Původní klenutý kamenný sklípek pod zděnou částí byl upraven na příjemné posezení. Otevřené atrium ve dvoře zakryla skleněná stříška, která prosvětluje centrální halu s recepcí. Restaurace, sídlící v původních chlévech, slouží nejen ubytovaným, ale i kolemjdoucím. Stěny celého domu zdobí řady fotografií, obrázků a grafik s motivy z Jizerských hor a dokazují, že každý promyšlený detail přispívá k přívětivé atmosféře hotelu. Celý objekt je protkán moderní technologií – od ekologického tepelného čerpadla s devíti sto metrů hlubokými vrty přes zařízení hlídající zemní vlhkost, pronikající do konstrukcí po stovkách metrů elektrických kabelu. Do 21. století vstoupil Panský dům ve znamení šťastné hvězdy a stal se opět důstojným symbolem Jizerky.