Dělnická strana je od počátku své činnosti označována sdělovacími prostředky jako nacionalistická, extremistická či populistická. V jednom se však novináři a politologové stále nemohou shodnout. Na straně jedné nás někdy označují jako extrémní pravice, na straně druhé jako levice. Mají v tom trochu guláš.
     Proč to zmiňuji? Na internetových stránkách Národní strany se objevil článek „Pravda a láska se ozvala (aktualizace dne 16.12.2007), v němž se kritizuje obsah petice proti placení zdravotních poplatků. Jedním dechem se zde hovoří o tom, že „k níže jmenovaným pomatencům, ultraliberálům, zeleným, bolševikům a pseudointelektuálům se přidala i nacionálně socialistická - tedy ortodoxně levicová - Dělnická strana. Její profilace nás nutí doznat, že se za kontakty s ní v minulosti hluboce omlouváme všem vlastencům!“
     Pokud někdo, kdo používá slovo „národní“, považuje placení zdravotních poplatků pro děti a staré lidi za morální a národu prospěšné, je to jen jeho věc. Já osobně na to mám jiný názor. Nálepkování a označování za extrémní levičáky však musím s úsměvem na tváři odmítnout. Chápu, že tam, kde dochází argumenty, nastupuje laciné značkování. Máme snad, když budou komunisté tvrdit, že moře je slané, říkat opak jen proto, aby nás s nimi nikdo nespojoval? To mohou činit jen političtí analfabeti.
     Dělnická strana bude i nadále vyjadřovat takové názory a stanoviska, které jsou v zájmu drtivé většiny občanů. Tak jak jsme deklarovali již několikrát: Stejně jako lidi netřídíme na „leváky“ a „praváky“, nečiníme tak ani při hodnocení naší strany. Dle našeho názoru je to již přežité účelové dělení národa na dva tábory, jejichž vzájemné hašteření uměle vyvolává atmosféru účelné a názorově bohaté parlamentní debaty.
       A závěrem bych se rád omluvil všem skutečným vlastencům za to, že jsme v minulosti spolupracovali s Národní stranou.