Vypíchni tý bílý svini oči! Aneb rasismus v Čechách.

Tento článek jsem ukradl z jednoho blogu. To obyčejně nedělám, ale kdybych dal jen přesměrování, jistě by po čase adresa již neexistovala, respektive ji dříve či později idnes zablokuje. Přesto, dole je odkaz na autora.

Romští i neromští bloggeři, redaktoři i zahraniční politici píší a hovoří o rasismu v Čechách. O tom, že jsou cikáni jeho obětmi. O diskriminaci cikánů v Čechách. O té druhé diskriminaci však všichni mlčí

Jak je to tedy doopravdy? Pokud je někde pochod vyholených lebek, jsou toho plné noviny a televize. Pokud starosta vystěhuje cikánské neplatiče z rozpadajícího se domu do luxusních plně vybavených buněk, je obviněn z rasismu. Pokud radnice vystěhuje z bytu neplatiče bez toho, aby mu poskytla náhradní bydlení, je vše v pořádku. Dluží a je nepřizpůsobivý. A bílý. Pokud je ale cikán, pak je to rasismus. Přitom jsou důvody vystěhování stejné. Nehrajme si na nerasismus tím, že o cikánech píšeme jako o Romech. Cikán je cikán. Leckdy tak o sobě hovoří oni sami. Kdo není cikán, je gadžo. Nebo bílej. Nebo bílá svině. Případným moralistům doporučuji návštěvu Chánova, Teplic, Karlína, lépe však několikaletý pobyt v uvedených lokalitách. Návštěvu některé z hospod na „konfliktním“ území, nebo návštěvu diskotéky Harlem v Karlíně. Pokud přežijete bez úhony (v lepším případě té slovní), pochopíte. Nehrajme si na nerasismus tím, že nebudeme psát o příčinách, nebo tím, že nebudeme psát o projevech rasismu ze strany cikýánů.

Když majiteli obchodu dovnitř vstoupí bezdomovec či člověk, o němž lze od pohledu předpokládat, že se zaobírá drobnými krádežemi, vystartuje ochranka nebo další personál a z metru dotyčného budou hlídat a sledovat. Pokud vstoupí banda cikánských dětí, z nichž většina bude odvádět pozornost, aby jedno mohlo (ne vždy) krást a a majitel se zachová stejně, pak půjde o projev rasismu. Proč? Proč najednou majitel obchodu není opatrný, ale je rasista?

Bydlel jsem nějakou dobu v Karlíně. Větší kumulace cikánského obyvatelstva a enormní kumulace zastaváren. Abnormálně vyšší počty vykradených aut a „drobných“ krádeží než v jiných pražských čtvrtích. Kdo nosil do zastaváren rádia, z nichž ještě visely vytržené zbytky drátů, ví každý, kdo jen Karlínem prošel a nahlédl do některé ze zastaváren výlohou. Před Karlínem jsem jsem žil přes deset let v severočeské Kadani (18 % romského obyvatelstva). Několikrát jsem se byl podívat i v Chánově u Mostu. V Kadani bylo plno hospod. Plno pracovitých a poctivých cikánů, ale i plno těch druhých. Ti pracovití cikáni chodili do kterékoli z těchto hospod a nikdy neměli problém, nikdo jim nikdy neřekl „černej“ a neseděli u izolovaného stolu. Ti ostatní cikáni chodili do té své hospody. Pokud tam omylem vkročil člověk, který nebyl cikán, nebo chcete-li Rom, v lepším případě slyšel „tahni bílej“.

V Karlíně jsem se s rasismem setkal. K mému překvapení s jeho docela fyzicky brutální formou a navíc ze strany dětí. Cikánských dětí. Nejen vůči bílým dětem, ale i vůči důchodcům, kteří neměli šanci na obranu.... V Karlíně na náměstí bylo dětské hřiště a mělo svého hlídače. Jak se na hřiště začaly stahovat cikánské děti, tak to hlídač i lavičky a prolézačky přestávaly zvládat. Po čase se objevilo nové, železobetonové vybavení, zmizel hlídač a hřiště bylo obehnáno železným plotem. Prý pro blízkost rušné silnice. Plot ale připomíná vězeňskou klec. Na hřiště se vrátili děti. Cikánské. Bílé nemají nárok. Pokud nevěříte, vezměte své bílé dítě a zkuste na hřiště vstoupit. Na vlastní nebezpečí. V lepším případě uslyšíte táhni bílej. To není rasismus?

Ze zdevastovaného Chánova jsem v roce 1991 udělal rozsáhlou fotoreportáž a vypracoval několikastránkové podklady a předal ministru práce a sociálních věcí s požadavkem, aby se řešením cikánské otázky vláda zabývala. Neučinila tak a neučinila tak ani žádná jiná za 19 let od listopadu 1989. Takto vypadal Chánov v roce 1991 a vypadá i dnes. Haldy odpadků kolem domů, v nich hejna krys. A v tomto prostředí si hrají cikánské děti. Jiné podmínky než luxusní dětské hřiště v Karlíně, že? Vytrhané kuchyňské linky, vany a záchodové mísy a následně prodané v bazarech. Město Chánov opakovaně opravilo. Z našich daní. Nikdo v Chánově nájemné neplatil...

Kousek za Kadaní jsem v letech 1988 – 90 pracoval jako stavbyvedoucí na melioracích. V partě jsem měl minipartu cikánů z Rohozce. Nikdo nemakal tak jako oni. Tak dobře a tak poctivě. Nedal jsem na ně dopustit. Když jsem v terénu jednou ztratil peněženku, za chvíli s ní jeden z nich přiběhl a nechyběla ani koruna. Přitom tenkrát, v roce 1988 , bydleli ve stejných podmínkách, jako cikáni v ghettu na Slovensku, jehož fotky jsou u tohoto blogu. Prostě u cikánů je to stejné jako u nás. Jedna část chce pracovat a nekrade, druhá nechce pracovat, případně krade. Monitoruje se kriminalita mladistvých, mužů, žen, recidivistů. Podle toho se více méně přizpůsobují preventivní a profylaktická opatření. Monitorovat kriminalitu romského etnika je ale sporné. Mohlo by se jednat o projev rasismu.

V Karlíně jsem měl oblíbenou hospůdku. Často jsem tam sedával s Pavlem u jednoho stolu. Byl Rom. I když Rom a cikán je jedno a to samé, sám říkal o sobě, že je Rom a že do těch karlínských zastaváren chodí cigoši co kradou. Pavel celý život dřel jako soumar a perfektně vychoval děti. Dvě děti. Všichni pracovali. Před dvěma roky umřel na rakovinu. Půl roku před zaslouženým důchodem. Bylo mi z toho smutno, byl to dobrej chlap.

Když někde dostane cikán facku, jsou toho plné noviny. Nebo když nedostane práci. Je to přece „in“, boj proti rasismu. Když ale dva cikáni téměř ulučou gadža k smrti jen proto, že je bílý a chtějí mu vypíchat oči a pak je cikánský policista kryje a vyhrožuje postiženému smrtí, pak se v tisku objeví minizprávička a redaktor dodnes hrůzou nespí, zda nedostane předvolání k soudu za propagaci rasismu. To je populismus a zastírání neschopnosti vlád od roku 1989 tento problém řešit. Za devatenáct let neměla ani jedna z vlád jediné zasedání, na kterém by tuto problematiku řešila. A alespoň zčásti vyřešila.Ta zpráva o napadení "bílého cikány" vyšla malinká v jediném mediu a ostatní ji nepřevzala. Oběť byla napadena jen pro bílou barvu pleti. Cikáni ji brutálně stkoukli, zkopali a snažili se jí vypíchnout oči. Fakticky šlo o lynčování. Ptal jsem se na okolnosti pár známých kriminalistů. Ze strachu, aby je pak někdo neobvinil z rasové nesnášenlivosti odmítali hovořit. Jen mi řekli, že od listopadu 1989  nezaznamenali tak brutální útok, který by byl veden proti cikánovi. Proti bělochovi k němu došlo a nebylo to asi poprvé. Psát se o tom ale nesmí.

Exstarosta Čunek vystěhoval cikány devastující dům do komfortně vybavených buněk. Na prvních dvou

fotografiích vidíte, jak bydleli cikáni ve Vsetíně dříve a jak zdevastovali majetek města. Na dalších 3 fotografiích vidíte, kam je pan Čunek přestěhoval. Přesto čelil obvinění z rasové diskriminace!     

   Vysloužil si ostrou kritiku demagogických bojovníků proti rasismu. Jak tento problém řeší naši sousedé na Slovensku, jsem měl možnost vidět před několika týdny na vlastní oči – viz fotografie v příloze blogu. Zacvičilo to se mnou, protože podmínky, ve kterých tam cikáni bydlí, jsou otřesné. Rozpadající se chatrče bez vodovodu a kanalizace, byť na každé je satelit. Pokud si fotky prohlédnete detailněji, zjistíte, že obyvateli nejsou jen cikáni (i když jich je většina), ale i bílí.

Ten samý večer po návratu z bezpečné vzdálenosti ghetta na našem hotelu hrála v kolibě cikánská kapela. Byli hrozně fajn a seděli a povídali jsme si nimi se ženou přes hodinu u jednoho stolu. Neměl jsem nejmenší obavu o foťák nebo o peněženku, i když jsem se u ghetta pár hodin před tím zamkl v autě. Z opatrnosti, nikoli z rasismu. Ptal jsem se jich, jak je možné, že na Slovensku taková ghetta existují. Smáli se, že je to normální a že čím víc na východ, tím je jich víc. Kapelník mi řekl, že je ženatý a má tři děti, víc by prý neuživil. Aby uživil ženu a studium jeho tří dětí, přes den maká a po večerech hraje. Řekl, že těm v ghettu to tak prostě vyhovuje. Mají deset dětí a žijí z dávek. Z dávek, na které ostatní vydělávají. Smál se, že v Čechách jen mluvíme a oni si umějí udělat pořádek a nikdo si nestěžuje. Ani v ghettu, ani v zahraničí. O nás se ale píše po celém světě kvůli jedné zdi v Matiční ulici.

Ptal jsem se, jak je něco takového jako toto ghetto možné. Odpověděl mi, že tam jsou ti, co kradou a nechtějí pracovat. Cikán necikán. Ale nejvíc prý kradou cikáni. Přístupová cesta k tomuto „ghettu“ začínala na hlavní silnici dvěma moderními a dobře zařízenými rodinými domy. Ty dva domy patří také cikánům. Realitním makléřům daného ghetta. Vlevo od těch domů byl „konzum“, vpravo radnice. Obyvatelé ghetta podle místních zajdou jednou za měsíc na radnici, vyinkasují sociální dávky, v těch dvou domech odevzdají „nájemné za ghetto“ a zbytek utratí v konzumu. Cikán necikán. Je to rasismus?

Neměl jsem sebemenší problém uprostřed vesnice plné domorodců v Keni. Neměl jsem problém v Karlíně ani v Kadani, kde jsem měl souseda cikána (moc fér chlapa) a často k němu domů chodil „na pokec“. Nemám problém, když jsem v obchodě s manželkou a nahrne se tam banda cikánských dětí. Jen si stoupnu za manželku a hlídám ji kabelku. Kdyby přišlo pět černochů, nemám pocit, že bych měl něco podobného udělat. Jsem opatrný, nebo rasista?

Neházím cikány, nebo Romy, chcete-li do jednoho pytle. Poznal jsem, že jsou to lidé emotivnější než my, a že jsou mezi nimi stejně jako mezi bílými dobří a špatní. Proč se ale píše o rasismu gádžů vůči cikánům a o rasismu vůči gádžům se nepíše? To se nesmí? Redaktor by přišel v rámci populistického boje proti rasismu o místo?

Nepopírám, že se v této zemi občas nevyskytne projev rasismu. Ale těch projevů je mnohonásobně méně, než v USA či Anglii, kterých jsme terčem kritiky. A jsou oboustranné, ne jenom proti cikánům, ale i proti bílým. Proč když radnice vystěhuje neplatiče, je vše v pořádku a když je neplatič cikán, nebo chcete-li Rom, jde o rasismus? Proč jsem byl jen jednou a naposledy v cikánské hospodě v Chánově a proč jsem neměl problém jít opakovaně na černošskou diskotéku v Keni? Proč bych neměl problém jít na pivo (pokud by šel) s bloggerem Patrikem Bangou, či Pavlem z Karlína, pokud by byl naživu, ale na diskoteku Harlem bych nešel? Protože přistupuji k lidem podle toho, co jejich chování, oblečení a to, jak působí vyzařuje a ne podle barvy pleti.

Jsem opatrný, nebo rasista?

Přikládám serii fotografií o tom, jak se s touto problematikou vypořádali na Slovensku. Většinu těch fotek nechávám bez komentáře. Přiznám se, že když jsem viděl v jakých podmínkách bydlí cikáni na Slovensku, měl jsem sladko v ústech. I na mě to bylo moc. Na druhou stranu ale nemohu souhlasit s tím, jak mnozí cikáni beztrestně devastují městský majetek. Nemohu souhlasit s tím, že se demagogicky píše o diskriminaci cikánů ale o tom, že mnohdy daleko brutálnější projevy rasismu jsou ze strany cikánů vůči "bílým" spoluobčanům se nesmí psát.

Michal Malý|pondělí 10. listopad 2008 09:04