26. února 2009

Zaměstnavateli zneužívaná krize

V současném liberálním spekulantském kapitalismu se dá vydělat i na probíhající ekonomické krizi. A to velice jednoduše, ještě s požehnáním vlády a legislativním posvěcením.

Nevěříte? Tak se seznamte s plány ministra práce a tzv. sociálních věcí Nečase (ODS), který také vytáhl do boje s krizí. V jeho plánech nenajdete jediný bod, který by pomáhal zaměstnancům v sociální tíži. Vše nahrává zaměstnavatelům, kteří by podle Nečase měli pružněji nakládat s pracovní silou. Jinými slovy, snadněji a rychleji je vyhazovat z práce a nedívat se přitom na žádná zákonná omezení.

Nečas navrhuje za souhlasného přikyvování kapitánů průmyslu prodloužit zkušební dobu ze tří na čtyři měsíce. Důvod je jasný, o měsíc déle může zaměstnavatel platit zaměstnanci nižší nástupní mzdu a pak řekne – neosvědčil jsi se, běž dál. A přijme dalšího a koloběh se opakuje.

Pracovní smlouvy na dobu určitou by se prodloužily ze dvou na tři roky. Opět se zvýší riziko propuštění, protože zaměstnanec na dobu neurčitou se propouští hůře. Jenže i na to je ministrem Nečasem pamatováno zkrácením výpovědní lhůty ze dvou na jeden měsíc. V dnešní pracovní mizérii není šance si za měsíc najít důstojnou práci.

I když můžeme mít sto a jednu výhradu k práci odborů, tak jejich úloha v současnosti je neoddiskutovatelná. Jak jsme mnohokráte napsali, je nutné rozlišovat odborářské bosse povalující se v Senátu či ve správních radách a poctivé řadové odboráře s jejich předsedy odborových závodních výborů. Ti se opravdu snaží svých lidem - kolegům - pomoci. Jelikož ve většině případů tito odboráři dělají svou práci dobře a mnozí nezodpovědní zaměstnavatelé se svými nezákonnostmi narazí, tak přispěchal ministr asociálností Nečas s návrhem omezit moc odborů v kontrole některých pracovněprávních předpisů ve firmě.

A reakce opozice? Žádná! Bombastický, milionový sjezd, na kterém nepochopitelně řečnil bývalý velitel NATO Clark – vrah, který nařídil bombardovat Srbsko. Proč nejsilnější opoziční strana nevyzve obyvatelstvo k protestům, proč nevzbudí své senátorské odboráře, aby povolali na náměstí své členy? Nic. Tuto státotvornou opozici spíše zajímá přijetí Lisabonské smlouvy, která sklářům stejně nedá práci a ještě více zbaví republiky suverenity.

Zcela správně mnozí namítnete, že propouštění v krizi je věc bohužel nutná a když zaměstnavatel nemá zakázky na výrobu a odbyt, tak nemůže držet přebytečné lidi ve stavu. Ano, to je pravda, někdy není zbytí a část zaměstnanců dostane výpověď, ale jsou doloženy případy, že nyní dochází k zbytečnému propouštění a to z důvodu pouhého preventivního snižování mzdových nákladů. Odůvodní se to dnes populárními a všeobjímajícími slůvky – je krize.

V mnohých firmách, pravda, poklesly tržby, ale není to na propouštění. Jenže zaměstnavatel nechce přijít o své dosavadní příjmy – požitky, tak pokles tržeb vyrovná propuštěním několika lidí a způsobí tak patálii několika rodinám, které rázem poklesly z průměrnosti do sociální nouze. A to je v době krize nemravné.

V dnešní době se musíme uskrovnit všichni a odepřít si mnohé nadstandardy. To musí platit stejně tak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele. To není žádné marxistické levičáctví, jak by poděšeně vykřikovali ustrašení státotvorní konzervativci. To je nacionální socialismus. Všichni jsme příslušníky jednoho národa, který se ocitl v ekonomické bouři, tak musíme společně pracovat na odstranění škod a nezneužívat slabší ke svému obohacení. Spekulace bankovních vyvolenců dostaly svět a tím republiku do krize, tak  jedině práce všech složek národní pospolitosti ji zažene.

Jiří Štěpánek
I. místopředseda DS