Nejprve bych chtěl zmínit, že jsem pesimismus i negativitu očekával ze všech stran. Sparta svým rozhodnutím totiž šlápla na kuří oko mnoha lidem.

     Všichni ovšem sledují své vlastní zájmy!

     1) Média (MM) potřebují prodat svůj produkt. Pochvalné články si přečteme my, sparťané. Ostatní, kterých je 80%, kolem nich krouží s odporem. Zákon trhu sám o sobě MM předurčuje , že články o Spartě vždy budou v převažující většině zaplněné negativní kritikou. Pomineme - li ekonomické hledisko, pak dalším důvodem k negaci je i fakt, že většina MM se rekrutuje z řad jiných než sparťanských, někdy vysloveně antisparťanských. Všichni máme v paměti nechutnosti, které na naši adresu dlouhodobě psali Mádl, Procházka, Hartman nebo Hrabě. Tihle všichni, ale i další novináři, stále ještě s mlíkem na bradě, skáčí radostí do vzduchu, když se cokoliv nepovede. Nedělejme si z toho nic, stejně je nezměníme a hlavně, nepovažujme jejich názory za objektivní. Nejsou, protože každý z nich sleduje své vlastní zájmy. I kdyby jim na zahraničním trenérovi vadilo jen to, že jim překlady ztěžují práci. Články MM jsou každoročně stejné a jejich autoři připomínají studenty na éčku – nejprve euforie a titulky o nové Spartě, o stovkách investovaných milionech a poté se rozepíšou o očekáváních, která ale zcela nesmyslně podle nich musí přijít okamžitě. Poté euforie vyprchá a následuje depka. A to kolikrát hned po prvním zápase. Buďme k nim shovívaví, nějak se živit musí, nicméně neberme je vážně. Spousta z nich žije dlouhodobou špatně kamuflovanou nenávistí ke Spartě a na neúspěchy jen čeká.

     2) Velmi záhy se do médií vyjádřil Paska, kterému se rovněž změny nelíbily. Právě Paska a další agenti na faktu, že se Sparta zaměřila na jiné trhy, výrazně tratí. Přichází o peníze a navíc ztrácí ve Spartě svůj nemalý vliv.

     3) Mezi nejčastější a nejhlasitější kritiky patří bývalí hvězdní hráči Sparty. Slýchávám argumenty, že právě legendy, které na hřišti v dresu Sparty uměly skvěle kopat do balónu, mají největší právo na kritiku a jejich slova mnozí fanoušci považují za svatá. Každý má právo na názor, ale ani legendy nemají patent na rozum. Navíc i oni sledují své vlastní zájmy! Po fotbalové kariéře musí fotbalisté začít od nuly. Jednou ze snazších možností je nadále se uplatnit ve fotbale, těžit ze svého jména. Jejich snem je pak pochopitelně Sparta. Tato nová Sparta jim samozřejmě nevyhovuje. Vědí, že ve Spartě otevřené zahraničnímu trhu mají se svými nulovými zkušenostmi minimální šanci na angažmá. Nemají důvod dát jí čas, sledují svůj vlastní cíl. Neúspěšná „zahraniční Sparta“ je jejich výhra - šance na budoucí jackpot. Někteří nemají za cíl přímo sparťanské angažmá, ale cítí k současné Spartě antipatie z důvodů minulých křivd, další podlehli kultu osobnosti různých pofidérních lidí motajících se kolem Sparty a jen papouškují názory těchto ambiciózních osob a jiní si zkrátka jen přejí, aby se v ní uplatnil jejich blízký kamarád.

     4) Asi vůbec nejvíce ze všech jsme šlápli na kuří oko současným trenérům a hráčům. Těm vyhovuje revoluce ve Spartě úplně nejmíň...trenérům se v hlavách honí myšlenky typu: Oni si sem budou tahat zahraniční trenéry? To se mám sakra vzdělávat a jezdit po zahraničních štacích? Kdo mi to zaplatí? Vždyť musím živit rodinu. Na to fakt nemám čas ani prostředky. Snad to nedopadne dobře, ten italskej týpek rychle vysmahne a pak budu mít zase šanci se na nejlíp placený místo v zemi dostat...

     Není divu, že se pak dočkáme toho, že i ty nejkomičtější a nejneúspěšnější figurky v českém trenérském prostředí mají tu drzost známkovat a hodnotit schopnosti jejich italského konkurenta. Vědí, že je liga otevřená zahraničním odborníkům ohrožuje a nutí opustit jejich komfortní zónu. Proč nezasít semínko pochybností do sparťanských hlav? Bez zahraniční konkurence nebudou muset na sobě tolik pracovat, jedinými protějšky jim budou domácí trenéři s podobnými podmínkami pro práci jako oni. Hráči to mají podobné. Ve chvíli, kdy se díky zvýšenému rozpočtu (a zahraničnímu trenérovi) rozšíří sparťanský trh na celý svět, konkurence mnohonásobně naroste a v tu chvíli hráči s technickými a rychlostními nedostatky, které český fotbal až na výjimky dlouhodobě produkuje, nemají nárok se do Sparty dostat.

     Zkrátka posměšné články se na nás hrnou ze všech stran. Nevypovídají však nic ani tak o nás, jako spíš o jejich autorech. Zde si vypomohu citátem jiného zahraničního trenéra Julia Velasca z volejbalové sféry: „Byli jste vy, Češi, kdysi dobří, ale už nejste. Pokud chcete znovu být, musíte se změnit.“

     Sparta ho poslechla a mění se. Udělala obrovský krok směrem evropským standardům. Když tento revoluční krok nevyjde, Sparta zůstane tam, kde se trápí už dvanáct let – bez LM a s občasným titulem, když si všechno sedne a soupeři mají slabší rok. Daniel Křetínský to samozřejmě pocítí na své peněžence. K něčemu podobnému tu asi hodně dlouho nedojde, stále se tu budou střídat čeští okoukaní trenéři a budeme se točit v českém kolečku. Pokud tady Stramaccioni nedostane dostatečný prostor, bude to velká sparťanská prohra. A i kdybychom se napoprvé do zahraničního trenéra nestrefili, doufám (a jsou i takové náznaky od vedení Sparty), že i příští trenér se bude hledat mimo ČR.

     Zde se konečně dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Proč apeluji na to, abychom Spartu nerozvraceli alespoň my, fanoušci Sparty?

     Některým z nás vadí, že sestava Sparty bude příliš kosmopolitní, nedokážeme se smířit s tím, že nebude převážně česká. Převažuje zde národní cítění, a to klidně i na úkor úspěchů. Já to vidím jinak. Mým přáním jsou úspěchy Sparty na domácí scéně i v mezinárodních pohárech. A českému fotbalu těžce ujel vlak. Zaostáváme už téměř ve všem. Snad nové generace sparťanů, které vyrůstají v našem tréninkovém středisku, budou jiné, ale průměrný český prvoligový hráč, který v posledních letech v našich (českých) podmínkách vyrostl, má až nepříjemně často tyto vlastnosti: nedostatečnou dynamiku a práci s míčem. Český národní tým se propadl do evropského průměru a zatím nic nenasvědčuje tomu, že se z něj hned tak vyhrabe.

     Domnívám se, že jestli se má Sparta do LM opakovaně vrátit, má jen dvě možnosti:

     1) Vychovat (či koupit) si hráče s předpoklady pro mezinárodní fotbal, dát jim už ve velmi mladém věku několik let prostor na sehrání a po cca třech letech shrábnout úrodu. K této koncepci to už dvakrát směřovalo. Nejprve na začátku třetího Hřebíkova působení , kdy kvůli počátečním neúspěchům a následné nepřiměřené, až hysterické, reakci fanoušků nedostálo vedení svého rozhodnutí a urychleně od něj odstoupilo. Podruhé v minulé sezóně, kdy Sparta dala šanci mladému a talentovanému trenéru Holoubkovi. Opět mu mu nebyl dán dostatečný prostor, navíc neměl dostatečné pravomoci (i kvůli chybějící licenci) a v průběhu angažmá podlehl nejrůznějším vnitřním a vnějším tlakům.

     Ukázalo se, že průměrní sparťanští fanoušci (a pravděpodobně ani členové vedení) nejsou, a asi ani nikdy nebudou, psychicky připravení na to, aby se Sparta několik let plácala v průměru s vizí lepších zítřků. Tato koncepce má ještě jednu nevýhodu – mladí hráči obvykle při prvních úspěších nedokáží odolat vábení větších zahraničních klubů . Věřte mi, že tzv. sparťanské srdíčko, o němž rádi mluví a na které fandové slyší, je v tu chvíli z hlediska důležitosti někde hodně vzadu. Po úspěchu pak přichází rozprodej a začíná se od znova. Sparta se bohužel z výše zmíněných důvodů nikdy ke sběru úrody nedostala.

     2) Druhou možností je nahlédnout do zahraničí a pořádně zainvestovat do kádru. Vytvořit drahý mix zkušených i mladých zahraničních hráčů doplněných tím nejlepším, co český fotbal nabízí. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo, že by se k něčemu podobnému mohla Sparta (z evropského pohledu finanční trpaslík) rozhoupat. Přímo od vedení Sparty vím, že bez zahraničního trenéra s rozsáhlými kontakty a přesvědčovacími schopnostmi by k takovému přísunu zahraničních hráčů velkých jmen nemohlo dojít. A už jen za to, že nám Stramaccioni otevřel dveře k takovému pokladu, jsem mu vděčný.

     I tato cesta vyžaduje trpělivost, nic nepřijde hned. Nicméně místo cca tří let se doba čekání může zkrátit třeba na půl roku. A to za předpokladu, že jsme se trefili do správného trenéra.

     Co už se během letní přestávky podařilo?

     Obměnit kádr, který přes solidní úspěchy v EL (ta je ale bohužel stále o řád níž než LM) opakovaně nedokázal uspět v české lize a loni v ní doslova vyhořel (byť nemalou vinu na velkém neúspěchu měla nebývalá série zranění, která nás bohužel už rok a půl provázejí). Přišli hráči, kteří typologicky splňují nutné podmínky pro hráče mezinárodních kvalit (technické a rychlostní) a kteří mají předpoklady být lepší než domácí hráči. Ještě před nedávnem by asi málokdo věřil, jak úžasných příchodů jsme se dočkali. Vždyť tu máme dlouholetého kapitána Lille a mnohonásobného exreprezentanta Francie, dalšího hráče z 1. francouzské ligy a reprezentanta Kamerunu, střelce a reprezentanta Rakouska, jednu z největších hvězd izraelské ligy (a opět reprezentanta), exkapitána Galatasaraye a mnohonásobného tureckého reprezentanta, vycházející hvězdu srbského fotbalu a dalšího hvězdného hráče na půl cesty do Sparty. Někteří z příchozích měli v minulosti tržní hodnotu kolem 10 milionů EUR.

     Díky obměně kádru a zaměření se na zahraniční trhy se rovněž podařilo vytlačit ze Sparty vliv českých agentů a v neposlední řadě také upozadit tzv. „specifika české kabiny“.

     A co ještě může tato revoluce může přinést?

     Zahraniční hráči vidí, kdo všechno byl ochoten u nás hrát. Poptají se a zjistí, že Praha je relativně civilizovaná, na rozdíl od mnoha bohatších měst v západních zemích není plná imigrantů a potenciálních teroristů a je v ní poměrně bezpečno. Samozřejmě, na prvním místě jsou většinou peníze, ale když jsou dvě finančně srovnatelné nabídky, hrají důležitou roli i další faktory a právě aspekt bezpečí není nepodstatný. Takže se tu třeba dočkáme i dalších zajímavých jmen světového fotbalu, o kterých jsme tu dosud ani nesnili.

     Vytvoří se tlak na české trenéry, aby absolvovali zahraniční stáže, brali v potaz vývoj fotbalu a snažili se ho aplikovat v našem prostředí. Čeští hráči budou mít přímou a častou konfrontaci s kvalitnějšími hráči, což je donutí pracovat na sobě, aby se jim vyrovnali.

     Celé lize vzroste sledovanost. Už nyní se vysílá například do Číny nebo Izraele. Cizinci a úspěchy v Evropě napomáhají zájmu ze zahraničí a v konečném důsledku tak vzroste hodnota ligy. Na Tv právech vydělávají v Evropě míň snad jen Slováci. Jak je možné, že rumunská liga je schopná prodat svá práva za cca desetinásobek toho, co my? Nebudu se v tomto ohledu raději rozepisovat, protože by to samo o sobě vydalo na další článek, ale potenciál růstu je v tomto ohledu obrovský. Větší sledovanost, více peněz pro kluby, kvalitnější hráči, kvalitnější, rychlejší liga, prostor pro kvalitativní růst hráčů namísto stagnace, větší konkurenceschopnost našich klubů v Evropě, lepší koeficient, vstup do Evropy později, snazší vstup pro mistra do LM atd. No a co to přinese naší Spartičce? Pevně věřím, že tituly a Ligu mistrů.

     A to za tu trochu trpělivosti při překonávání (doufejme) krátkodobých neúspěchů v průběhu sehrávání týmu stojí, ne?