11. prosince 2010

Dopis Ježíškovi

       Milý Ježíšku. Blíží se Štědrý den a Ty budeš opět jako každý rok rozdávat vánoční dárky. Vím, že je velmi těžké splnit vysněná přání opravdu každému. Přeci jen jsi na vše sám a lidí stále přibývá. Oceňuji ale, že si přesto nestěžuješ a nežádáš zvýšení platu. Jistě jsi si dobře vědom toho, že v době hospodářské krize, která je nám neustále předhazována, by to nebylo možné. Naštěstí se ti podařilo najít mnoho pomocníků, kteří Ti ve shánění dárků pomáhají. V poslední době je potkávám v řadě obchodů, kde bojují o ty nejlepší dárky, které mají potěšit oči obdarovaných pod vánočním stromečkem.
       Co mě ale mrzí je fakt, že v těchto obchodech prakticky nikde nenarazím na tvou podobiznu, abych se mohl alespoň na chvilku zastavit a předem Ti poděkovat za tvou starostlivost a snahu vybrat to, co si především děti nejvíce přejí. Narážím všude pouze na jakéhosi obtloustlého tatíka v kostýmu červené Karkulky, který někde tupě zírá do prázdna a jinde se zase přiopile potácí za zvuků jakýchsi údajně vánočních písní.
       Nevím, co tomu říkáš. Osobně jsme o tom ještě neměli příležitost promluvit. Myslím si ale, že by si měl tohoto cizáka hnát do patřičných končin. Proč by měl on sklízet veškerou úctu a poděkování za dárky, které nám Ty o vánocích nadělíš. V žádném případě nevěřím tomu, že jsi ho sám angažoval, aby tě zastupoval na veřejnosti.
       Dále bych tě chtěl, Ježíšku, poprosit, abys apeloval na své pomocníky, kteří Ti pomáhají v nakupování dárků. Mnozí z nich jsou totiž opravdu bezohlední a v chrámech konzumu je jejich chování naprosto nevhodné poslání, které jsi jim svěřil. Několikrát jsem již zahlédl některé z nich, kteří neváhali ve snaze o co nejrychlejší a nejvýhodnější nákup zapojit své svaly a nevymáchaná ústa. Slova, která se z nich linula, zde ani nelze opakovat.
       Na závěr bych tě, Ježíšku, také rád požádal o splnění mého vánočního přání. Nemusíš se bát. Nechci žádné drahé hračky ani nejnovější výkřiky ze světa techniky. Nejvíce by mě totiž potěšilo, kdybys mohl zařídit propuštění politických vězňů, kteří jsou v naší zemi drženi za mřížemi jen za veřejné projevení svých názorů. Moc bych za to nedal, že v jejich věznění má prsty tvůj konkurent v červeném obleku, který se na nás v současné době neupřímně usmívá prakticky z každého rohu. Věřím, že splnění mnou vyřčeného přání by potěšilo mnoho svobodomyslně smýšlejících lidí v naší zemi. Předem Ti mnohokrát děkuji.

Petr Kotáb