16. prosince 2010

Extrémní zima a rovnost před zákonem

       A opět je něco v naší zemi extrémní. Tentokrát to však kupodivu není větší, či menší skupina občanů České republiky, ale zima. No nevadí. Hlavně, že se nějaký extrém znovu našel, aby se dalo, nyní v souvislosti s neuklizenými chodníky, vymlouvat a znovu vymlouvat.
      Dříve byli za schůdný stav chodníků zodpovědní majitelé přilehlých nemovitostí. Běda jim, pokud z nějakého důvodu nemohli zajistit jejich včasný úklid. Neomlouvala nemoc, zaměstnání, prostě nic. Zákon hovořil jasně a uklizeno být muselo. Pokud ne, přišla tučná pokuta. Nyní je ale vše jinak. Podle tzv. chodníkové novely již zodpovídá za stav chodníků jejich skutečný majitel. V mnoha případech především obce a města. Ty nyní jejich úklid nezvládají, což je při současném počasí celkem pochopitelné. Pokuty ale již nehrozí. Naopak. Pokud si občan přivodí na neuklizeném chodníku úraz, je mnohdy ještě viněn, že nepřizpůsobil svou chůzi stavu chodníku. Chtěl bych vidět, jak by s touto argumentací uspěl nějaký majitel nemovitosti, který se podle dříve platného zákona musel postarat o majetek, který mu nepatřil, a to za jakýchkoli okolností. Omluva byla nepřípustná.
      Podle autora novely „chodníkového zákona“ senátora Jaroslava Kubery navíc obce uklízet příliš nemusí. Stačí jim prý prokázat, že nemají potřebné kapacity. Je zajímavé, že toto neplatilo v době, kdy stát nařizoval občanům, aby se starali o majetek někoho jiného.
      Najde se mnoho lidí, kteří i přesto, že již nyní nemají povinnost starat se o chodníky, které přiléhají k jejich domům, stále tak činí. Těm patří dík nás všech. Města a obce skutečně často nemají možnosti, jak včasný úklid zajistit. Zarážející je ale zcela odlišný přístup v této věci. Občan zkrátka musí dodržovat jakékoli, byť i nesmyslné, zákony za každou cenu, ale pro města toto neplatí. Jak je to tedy s tou proklamovanou rovností před zákonem?

Petr Kotáb

Zpět