10. prosince 2008

Národně sociální cestou!

Již pěknou řádku let se vedou debaty o globalizaci současného světa. Argumenty pro střídají argumenty proti. Vše ale probíhá v rovině teoretické a tak žádná strana nemohla slavit své vítězství. Až do dnešních dnů. Světová finanční krize, což je předstupeň ke světové hospodářské krizi, roztáhla svá chapadla do všech států a tak dokázala provázanost světa a tím potvrdila teze o škodlivosti celosvětové globalizace. Ani naše republika nezůstala ušetřena. První příznaky čteme v novinách. Automobiloví výrobci, jejich dodavatelé a bankovní domy ohlašují první čísla propouštěných.

Česká republika je velmi ohrožený stát v Evropě, protože významně podstatnou část průmyslové výroby obstarává automobilový průmysl se svými subdodavateli. Pro někoho bylo možná příjemně poslouchat, že se stáváme automobilovou velmocí Evropy, s pýchou sledovat přestřihování pásek nových výrobních hal a věřit hláškám o tom, kolik lidí ta či ona automobilka zaměstná. Čerta si uvědomil, že ty automobilky nejsou české, ale německé, americké či asijské a že Češi ona auta nekonstruují, ale pouze poskytují pozemek a daňové prázdniny.

A snížení nezaměstnanosti? Rozhodně ne Čechů, protože každá nová automobilka znamenala více Ukrajinců, Mongolů a Kavkazanů, to znamená více nemocí a zločinnosti. Takže jaký přínos? Světová ekonomika se zhoupla a co tedy udělají nadnárodní společnosti usazené v republice? Nejdříve propustí nezbytnou část zaměstnanců a po skončení daňových úlev se posunou dál na východ. A my v opuštěných továrních halách, např. v Nošovicích, můžeme začít pěstovat žampióny…

České zaměstnance čekají krušné časy. Doby návštěv chrámů konzumu o víkendu skončily. Nastane strach o existenci. Mnozí naši spoluobčané podlehli reklamní masáži bankovních ústavů a nabrali si spotřebitelské a jiné úvěry za neuvěřitelných 175 mld. korun! A stát reprezentovaný ODS a operetní parlamentní opozicí jim rozhodně nepomůže. Připravují se další fáze asociální reformy a ODS spíše pomůže kapitánům průmyslu, než českým zaměstnancům. Nastává doba sociálních otřesů a střetů.

Mnozí přemoudřelí politologové, kavárenští pisálci a zkorumpovaní politici zdvihají varovně prstík a poděšeně informují veřejnost, že ekonomická krize a její následky vynesou na vlně zájmu extremisty, ať už pravé či levé. A těmi „pravými“ myslí Dělnickou stranu. Mýlí se jako vždy. Ano, zájem o DS stoupá, ale není to vlivem nějaké krize či dokonce toho, že tuto krizi využíváme pro své cíle. Omyl, jako vždy.

Tito odtrženci, žijící ve věži ze slonoviny, si neuvědomují, že současná a hlavně budoucí síla DS je podložena šestiletou poctivou prací na politickém poli a v neustálém styku s lidmi této země, s Čechy – zaměstnanci, zkrátka se všemi těmi, co vytvářejí hodnoty a jejichž rody zde žijí po staletí.

Hlavně, Dělnická strana od svých počátků zdůrazňuje, že odmítá ono umělé dělení na pravici a levici. Neustále zdůrazňujeme, že jsme hnutím národním, sociálním a lidovým. Jsme zde pro lidi vlastní krve a zde žádné politologické poučky neplatí. Takže, jak z této ekonomicko – sociální šlamastyky pryč. Jedině uplatňováním národně sociální programu (pozor, žádné historické souvislosti) naší strany.

Národního, protože v těžkých chvílích národa musí všechny jeho složky držet pohromadě, mít v každé chvíli svého konání na paměti prospěch národa a vlasti. A hlavně spolupracovat spolu. Jde o hodně. Nikdo nám nepomůže, ani Brusel, měnový fond, nadnárodní společnosti. Možná pomohou, ale jen kvůli svému prospěchu a ještě většímu odnárodnění a ekonomické závislosti naší země. Musíme pracovat na svém a po svém.

Sociálního, protože i zaměstnavatelé musí pochopit, že svůj podnik vyvedou z bouřlivých vod jedině spoluprací se svými zaměstnanci, kteří mají také svůj zájem, aby jeho firma fungovala. Zaměstnavatelé nesmí v těchto časech ještě více napínat strunu svých požadavků na zaměstnance. Nenutit je, aby se vzdali svých sociálních práv. Když to učiní, tak jim to zaměstnanci vrátí svojí prací, aby si uchránili místo. Takže na tom vydělají obě strany. Zaměstnavatel si udrží firmu a zaměstnanci práci.

Chce to jít cestou změny, sice proti proudu, ale cestou, která vede k cíli. Nebojte se s námi na ní vykročit! Jsme také lidé této země, toho národa a stejné krve!

Jiří Štěpánek
místopředseda DS