9. prosince 2008

Devatenáct let poté

Masa lidí stojících nehnutě proti kordonu policistů. Náhle zazní rozkaz a těžkooděnci se posunují kupředu. Lidé stojící naproti policistům však stále vyčkávají. V tom okamžiku začínají na těla demonstrantů dopadat první rány obušky.

Nepřipomíná vám to něco? Pomalu by každý řekl: „Ale jistě, zásah komunistických pochopů proti studentům v roce 1989, který nakonec přepsal historii.“ Přepsal ji však doopravdy?

O necelých 20 let se stejná situace opakuje v ten samý den v severočeském Litvínově, kam přijelo přibližně 1 500 občanů na demonstraci opoziční Dělnické strany vyjádřit svůj nesouhlas s politikou vůči cikánské minoritě žijící na zdejším sídlišti Janov.

Akce začala na náměstí Míru, kde byly proneseny projevy útočící na cikánskou kriminalitu a nepřizpůsobivost. Na viníky této situace bylo v projevech také pamatováno.

Město Litvínov se pomalu začíná měnit na cikánské ghetto a radní tohoto města nemají snahu cokoli s tímto stavem dělat. Pouze ministryně Džamila z Kazachstánu se sešla se svými oblíbenci v mafiánském doupěti Calypso.

Už příjezd do Litvínova naznačil, že systém nechce nechat nic náhodě. Kontroly automobilů i šikana lidí v MHD ze strany policie jasně ukázala, že s tzv.demokracií nebude vše v pořádku.

Po zaznění projevů se průvod občanů dává na ohlášený pochod směr sídliště Janov. Lidé jdoucí  k Janovu byli nadšeně zdraveni a povzbuzováni bílými starousedlíky, kteří se v hojném počtu přidávali k průvodu.

U prvních panelových domů janovského sídliště náhle vidíme transportér a kordony těžkooděnců zatarasující celou ulici. Dav zastavuje a skandují se hesla.

Kdo hodil první dlažební kostku, či dýmovnici, zda my nebo policisté, to se již asi nedozvíme. Rozpoutává se boj, s čím policisté očividně nepočítali a v jejich řadách nastává panika. Část demonstrantů se rozbíhá mezi domy a snaží se policejní kordon obejít. Zde naráží na formaci těžkooděnců, která se brání zuby nehty a ustupuje. Rozlícený dav demonstrantů se dává do útoku a je za pomoci rozbušek odražen.

Za chvíli se lidé znovu zformují a bojuje se dál. Těžkooděnci jsou pod stálým tlakem demonstrantů, na řadu přichází slzný plyn, který jim ovšem demonstranti posílají zpět, což policistům, kteří nebyli vybaveni respirátory, působí značné obtíže.

Začínají být první zranění a to na obou stranách. Policie bije demonstranty hlava nehlava. Je nasazena jízda, která vjíždí do davu a bije každého, kdo jim přijde pod ruku včetně žen a dětí. Boj trvá celé odpoledne.

Policie neváhá a bije i přihlížející občany Litvínova. Válčí se na několika frontách, jeden z policistů se ocitá v plamenech a je hašen svými kolegy, několik jízdních policistů je strženo z koní, policie jízdu stahuje a povolává vodní dělo, což je v listopadovém počasí velmi nepříjemná zbraň.

Policie nasazuje všechny své zálohy a nakonec se jí podaří demonstrující rozdělit na několik skupin a boj pomalu utichá. O porážce se ovšem mluvit nedá, systém poznal, že odhodlání lidí je nezlomné a příště, až přijde ještě více nespokojených občanů, už policie žádné zálohy mít po ruce nemusí.

A posledním postřehem je klesající loajalita běžných občanů této země se systémem, který se vůbec nezajímá o starosti běžných lidí a tzv. politická elita této země se zajímá pouze o partajnické kupčení a žije úplně mimo realitu všedního života.

Lukáš Strnad