Zakázat stranu mohou,

ideu ne!

Dělnická strana je opět středem pozornosti. Ministerstvo vnitra v čele s pochybným Ivanem Langerem podalo minulý týden vládě návrh na její rozpuštění. Po listopadu 1989 je to vůbec poprvé, co kvůli politice hrozí nějaké straně zákaz činnosti.

A to všechno se děje v době, kdy bývalí i dnešní komunisté společně obsazují výkonné funkce na krajských úrovních a těší se na vládní pozice po příštích parlamentních volbách, ve kterých se očekává úspěch levice v čele s ČSSD.

Neděje se nic nového. Před devatenácti lety se žádná skutečná revoluce neuskutečnila, došlo pouze k přeskupení moci a otevření hranic zahraničnímu kapitálu a imigrantům. Cizím kulturám, vlivům, chorobám a nebezpečím. Bylo by nepoctivé neuvést i jisté výhody – relativně volný pohyb po Evropě a nové zboží, které jsme předtím viděli pouze v Tuzexu.

Dnes je již jasné, že skupina kolem Václava Havla po 17. listopadu fatálně selhala. Z pohledu obyčejných lidí. Kapitalistům z USA a západní Evropy byli „sametoví revolucionáři“ po ruce k uskutečnění politicko-ekonomického převratu, který se ostatně v různých podobách konal i v jiných částech Evropy.

Ve skutečnosti nešlo o žádný spontánní boj o svobodu (v myslích lidí možná ano, ne však v myslích Havla a spol.), ale o řízené předání moci za pomoci peněz a hlavně médií. Kdo si vzpomíná na listopadové události, jistě se mu vybaví okamžik, kdy se začala plnit náměstí českých měst. Samozřejmě se tak stalo až po „obrácení“ tehdejší Československé televize - teprve její zprávy a přenosy z Václaváku spustily tzv. sametovou revoluci.

Problémem naší země není komunismus. Lidé vystupující jménem KSČM a i bývalí komunističtí aparátčíci ve skutečnosti pravými komunisty nikdy nebyli. Svým chováním, přitakáváním kapitalismu, mají s původními sociálními myšlenkami pramálo společného. Skvěle se adaptovali na systém, ve kterém hraje prim ideologie liberalismu, tj. handlování s předměty a myšlenkami, půjčky do konce života, zadluženost, prostě prachy a zas prachy.

Evropští komunisté se přihlásili k liberalismu. Vymazali tak náplň své ideologie a zůstala pouze skořápka – dobrý název, jinak v mluvě dnešního světa: výnosná značka. Adidas, Nike, Coca-Cola, komunismus… Proto jakékoliv falešné snahy rozpustit KSČM (viz nedávná iniciativa Senátu, co prošuměla médii) jsou pouze zástěrkou pro skutečnou represi proti skutečným nepřátelům systému. Toto divadlo předcházelo skutečnému návrhu MV rozpustit Dělnickou stranu.

Čelíme ansáblu kariéristů a herců, za nimiž ve skutečnosti žádná ideologie nestojí. Strany ODS, ČSSD, SZ, KDU a KSČM nesou stejnou měrou zodpovědnost za vládnutí v uplynulých dvaceti letech. Jmenované subjekty a jejich aktéři naprosto zneužili demokracii k vlastnímu obohacení, devalvaci významu demokracie – jejich největší zločin. Z voleb udělali frašku, z vládnutí exkluzivní zaměstnání pro sebe a své známé, z lidí pitomce, kteří si pod obrázkem dramatika Havla mohou leda jen tak zdát o nějaké demokracii pro všechny.

Vytýká-li nám osoba propojená s mafií, že chceme svrhnout „demokratický právní stát“, ve kterém je možné, aby politické špičky byly provázané s kriminálním podsvětím, má pan ministr pravdu. Ano pane Langere nebo Íčko (či jaké je vůbec vaše pravé jméno), ano, chceme vás svrhnout, protože této zemi jste nic pozitivního nepřinesl, ani vaše strana, která tu již pětinu století vládne!

Dělnická strana ve své podstatě politickou stranou není a nikdy nebyla, nemůže být proto ani rozpuštěna, vymazána. Pokud to někdo nechápe, nechť si ještě jednou přečte předcházející odstavce. Dělnická strana je hnutím nespokojených občanů se současným systémem. Naším jediným koaličním spojencem je lid, nikoliv žádná strana z rejstříku Ministerstva vnitra.

I kdyby se pan Íčko a jeho kolegové ve vládě a justici stavěli na hlavu, myšlenku, ideu Dělnické strany z politické mapy České republiky nikdy nevymažou. Jejich omylem je to, že nás poměřují stejně jako sami sebe. Znají pouze svou stranu, své kolegy funkcionáře, svůj program, který se často mění a ještě častěji po volbách vyvrací. Strana pro ně není posláním, ale příležitost ke kariéře. Skončila jedna firma, její zboží se přestane prodávat, přejde se do firmy konkurenční.

Sametoví zloději si myslí, že rozpuštěním DS se tato strana rozpadne jako domeček z karet a její členové se rozutečou do všech stran, nejlépe těch marginálních, bez myšlenky a revoluční jiskry. Taková ale Dělnická strana není a nikdy nebyla. Tvoří ji lidé, kteří již od roku 1990 aktivně vystupují proti tomuto režimu. Že se k nám nyní přidává nová, mladá generace, neposkvrněná komunismem a na štěstí ani kariérismem liberalismu, je pro systém největší prohrou. Proto se nás snaží zakázat.

Pokud chce někdo opravdu zakázat Dělnickou stranu, bude muset nejdříve zakázat její vedení, členskou základnu, početnou komunitu příznivců, bude muset rozbít kamarádství mezi jednotlivými členy a sympatizanty, vymazat z naší paměti společné zážitky z let minulých a přesvědčit nás o tom, že pánové Topolánek, Langer, Bém, Havel či Paroubek jsou pro nás to nejlepší, co nás mohlo v životě potkat.

Ještě někdo věří tomu, že Dělnickou stranu je možné zakázat?

 

Martin Zbela