28. listopadu 2008

Revoluce je nyní a začíná mnou

Děsně se bavím když  sleduji sílící volání po zákazu Dělnické strany. A pokaždé když vidím jakoukoliv kampaň proti DS, vzpomenu si na větu mého kamaráda, který říká, že ten kdo nejvíc křičí, má největší strach. 

Ano, mají strach. Navzdory pomlouvačné kampani, navzdory nepřátelskému prostředí tzv. „naší“ vlády a malým finančním prostředkům, DS dokázala ve volbách získat jedno procento voličů. Což je docela úspěch. A ten strach je způsobený tím, že vláda si již není jistá, protože je tu někdo, kdo hlásá nulovou toleranci polistopadovému systému, což rád používá Langer k falešnému prezentování, že DS je proti demokracii.

Nejsem člen DS, abych mluvil za stranu, ale myslím si, že tohle je dost zavádějící tvrzení, protože pod slovem demokracie se dá vyložit v dnešní době cokoli a zrovna co předvádí naše vláda už od sametu by se dalo označit za kapitalistickou demokracii, která postupem času z nás obyčejných lidí dělá jen čísla, na kterých těm na vrcholu nezáleží, a pokud nemáš peníze, tak třeba chcípni jako zvíře.

O tomto by se dalo napsat mnoho řádků a stran (viz třeba jen naše zdravotnictví), ale myslím si, že je docela zbytečné popisovat kam tím mířím, stačí když se člověk podívá kolem sebe a vidí to sám.

Ze svého okruhu znám spoustu lidí, co rezignovali a říkají „a bude hůř“, a abych byl upřímný, sám mezi ně patřím. Rezignoval jsem a řekl jsem si, že chci mít svůj vlastní svět a svůj klid a je mi jedno co se děje za hranicí mého světa. Přestál jsem věřit. Je mi třicet a je docela smutné, když člověk přestane věřit v nějaký smysl věcí.

Nechci skládat ódy na DS, ale když vidím poslední dobou tu mediální mašinérii, začínám se znova probouzet z té mé silné agonie. Ti co volají pro zrušení DS jsou lidi, kteří mne do té agonie uvrhli a teď slyším jejich zbabělé bědování.

Vláda má strach ze strany, která neovládá žádné masové mediální prostředky, nemá štědré mafiánské sponzory a ani nemá mrtvé duše. Má prostě strach a jsem rád, protože mne tento stav štve a nejsem sám, a pokud se o DS s kýmkoliv bavím, tak mi říká, že by velmi rád pomohl DS, ale nemá moc času a tak jediné na co se zmůže je odevzdání hlasu při volbách. Plně ty lidi chápu.

Když se nad tím zamyslím, já nechci začít a skončit tím, že jednou za čas odevzdám svůj hlas. Připadá mi to stejně bezduché jako jednou týdně splnit svoji manželskou povinnost. Vždyť to není jen o tom. Síla je v přítomném okamžiku, nikoliv v čekání na něco co nemusí už přijít. Je to jen o tom rozhodnout se a udělat krok.

Napadla mne aktivita na podporu DS, kterou může udělat snad každý z nás, i ten kdo nemá čas. Aktivita, která DS udělá více nebezpečnou pro vládnoucí systém, protože bude moci vylepšit svoji prezentaci. Mluvím o penězích.

Každý z nás každý měsíc může poslat nějakou korunu, třeba stovku (což jsou asi čtyři piva a nebo necelé dvě krabičky cigaret; ono to vychází asi jedno pivo za týden a nebo jedna cigareta za den - člověk utratí dost peněz tam, kde by mohl klidně ušetřit). Pokud se přidá dost lidí, tak DS může například vytisknout větší náklad Dělnických listů a tím oslovit víc lidí atd.

Každý z nás může zadat na svém účtu trvalý příkaz a každý měsíc, byť symbolicky, podpořit DS. Sice to z jednoho úhlu bude vypadat jako kapka, ale i kapka může začít velkou povodeň.

Věřím v sílu přítomnosti a proto jsem na svém účtu zadal trvalý příkaz ještě předtím než jsem začal psát tento článek. Byl bych rád, kdyby se ke mně přidal každý kdo může. Byť symbolicky. Nemusíte hned, i když síla okamžiku je přece jen síla a teď máme možnost těm na vrchu ukázat tu naši sílu.

Já nechci sedět v pohodlném křesle a dívat se na obrazovku, ze které se na mne smějí ty svině, které by mne klidně nechaly chcípnout ve špíně jen proto, že bych neměl dost peněz k zaplacení různého pojištění, koupení si lékařské péče apod. Nechci sedět ani u piva a bezvýznamně tlachat o špatné politice a životní situaci.

A pro jakou možnost jste se rozhodli vy? Aktivní vzdor? Rezignaci? Přichází čas pro revoluci a každý z nás je její součástí!

Milióny říkají: „Já sám nemůžu nic změnit.“ – milióny! Přemýšlejte o tom!

pesto