28. listopadu 2008
Ještě jednou k telenovelám
Nedávný příspěvek Jiřího Šlégra zabývající se zhoubným vlivem telenovel, které mají v jednotlivci vytvořit pocit virtuálního světa kde drogy, násilí či promiskuita jsou naprosto běžným standardem, kdy čestný člověk je považován za směšnou pravěkou fosílii, je plně výstižný a to i vzhledem k tomu, že sám autor patří svým věkem mezi generaci, která patří mezi nejvíce postiženou současnými "moderními" trendy, které máme možnost vidět právě v těchto obskurních dílech.
I to je důvod, proč se lidé tak rádi navrací k původním seriálům například z dílny Jaroslava Dietla, které na jednu stranu byly prodchnuty ideologií a "bezchybností" socialismu, které ale zároveň nabídly převážnou část scén, v kterých byly zdůrazněny pojmy jako upřímnost, láska, dobré mezilidské vztahy a především slušnost a čistota jednání.
Jestliže záporný hrdina byl v těchto snímcích sám vojákem v širém poli, dnes se v takovéto roli nachází hrdina kladný, kterému všichni kladou klacky pod nohy. Slušnost se nevyplácí, koukej s ní mazat pryč!
Vrcholem hnusu je seriál televize NOVA, který plně vystihuje nešvary současného světa a co víc, on je přímo vyzdvihuje, velebí a oslavuje. A tak v Ulici najdeme bodrého Angličana vlastnícího hospůdku s ryze českou klientelou, pro kterou se pan majitel může přetrhnout a neodváží se promluvit slůvko anglicky!
Máme zde životní lásku mezi českým středoškolákem a jeho vietnamskou spolužačkou, budoucími tvůrci nové národní identity. Když je otec vietnamské dívky obviněn z daňových úniků, všichni odmítají věřit, že takovýto počestný obchodník a solidní člověk by byl něčeho takového schopen! Ten ale pro jistotu utíká do Německa a nebohá zamilovaná vietnamská dívka dává své panenství životní lásce i když mladík zprvu odmítá se slovy, že nechce aby to bylo poprvé a hned naposled!
Slzy se kutálejí po tvářích až člověk zapomene na chipsy a brambůrky válející se na stole. Mladí se scházejí v klubu, kde hraje "parádní" DJ, který nalije každému aniž by se ptal na věk a dokáže vždy sehnat kvalitní matroš.
A teď se teprve rozjíždí scénka, kterou by nevymyslel ani sám geniální Dietl! Když manželka starého pána trpícího alzheimerovou chorobou v jakémsi "seriózním" plátku vyčte, že nejlepším lékem na tuto neléčitelnou nemoc je údajně marihuana, neváhá požádat o pomoc svou kolegyni. Ta okamžitě oslovuje svou dcerušku, neboť´ onen DJ a drogový dealer je ve skutečnosti její hoch - panečku, to je chlap do rodiny, vše sežene, vše zařídí - zda-li by špetku té trávy nesehnal.
Problém je ale v jiné věci, tenhle dealer dostal včera od děvenky kopačky, ta však přesto neváhá zhrzeného milence požádat o pomoc pro „dobrou věc“! Náš hoch se smrtelně urazí, opije se do němoty, aby po dvou hodinách zcela namol přinesl dvoukilový pytel drog se slovy „To aby jsi věděla, že jsem Tě měl rád!“.
Tak tomu já říkám pokrok! Jestliže dříve jste vyznávali dívce lásku s náručí plnou květin, dnes si srdce své milé získáte jen když jí věnujete řádnou dávku hulení!
A jak to všechno skončí? Inu, matinka upeče hašišové koláčky za uspokojivého úsměvu dcerunky („Vidíš mami, já ti říkala, že tráva není droga“) a v tom přijde na návštěvu babička, která jeden koláček k hrůze všech přítomných spolyká. A aby to nebylo nápadné, tak se naládují všichni, aby se do hodiny „uvolnili“, veselili se a říkali si jak se mají všichni rádi! Na starého pána taky něco zbylo a světe div se, druhý den je zde manželka, děkující panu dealerovi, že ten její dědek je mnohem lepší!
Tak tohle snad opravdu nepotřebuje komentáře! A co na to děti, abych použil notoricky známý verš jednoho z fláků legendárního Katapultu? Mají si kde nikoliv hrát, ale mají co hulit!
Petr Kříž |