Chceme dál trpět

liberální demokracií?

Myslím si, že je již na čase, bez růžových brýlí a bez politické korektnosti, zhodnotit stav současné liberální společnosti a říci jasně a na rovinu, co je špatně a co je v pořádku, je-li tedy vůbec něco takového.

Tato společnost je nemocná. Dnes a denně se divím, že to tady ještě vůbec funguje. To, co jsme za, řekněme, posledních 80 let dovolili, již dávno přesáhlo vrcholu. To, co musíme my, bílí lidé snášet, nebo přesněji řečeno co si necháme líbit, to tady nikdy v historii nebylo.

Všude jinde na světě a ve všech dobách by se proti takovémuto vývoji bojovalo, zde je však, až na výjimky, většina lidí nepochopitelně „šťastná“. Úpadek je natolik zjevný, že je mi odporné to znova a znova opakovat, zkusme však pohlédnout té hydře do očí. Snad už to bude brzy naposledy.

Takže za prvé: vždy byla snaha zabezpečit především vlastní příslušníky národa či státu. Je to nehezké, ale i třeba i na úkor jiných států. Dnes je to ale tak, že my jsme tady ti úplně poslední. O nás tady vůbec nejde. Hlavní je, aby se v Evropě měli dobře imigranti z Afriky či z jiných exotických míst. Důležité je též pomáhat těmto chudáčkům tam u nich doma, aby náhodou neumřeli hlady či aby je nezkosila nějaká ošklivá nemoc.

Tyto názory před 100 lety ale vůbec neexistovaly. Vždyť tyto osoby žijí u nás sotva pár měsíců a jsou již kompletně zabezpečeni. Kdo z nás například jen vzdáleně dosahuje takové životní úrovně, jako má průměrný „pražský“ černoch? Ale asi to tak má být, když tento systém má o ně takovou starost!

Dříve mužská část populace cítila jako své základní poslání chránit ženy a děti. Liberální společnost však dovolila, aby se z valné části žen staly poběhlice s pochybnou morálkou. Nejsme žádní mudrlanti a nebudeme si zde nic přikrašlovat. Je přece zcela běžným chováním, že průměrná žena každý rok vystřídá několik partnerů a jak jinak nazvat toto jednání, i když se neděje pro peníze?

Nesmí samozřejmě chybět ani zářezy od exotických chlapců s čokoládovou pletí či vyznavačů Alláha. Ty se zvlášť cení. Všichni přece víme, co se píše v těch všelijakých časopisech určených mladým ženám a dívkám. Bezustání se v tomto hnoji tvrdí, že ta, která ještě nespala s černým Afričanem, není vlastně normální a ochuzuje se tím o nesmírně krásné zážitky.

Tento liberální řád podporuje, aby krásná česká děvčata obcovala s kdejakými exoty a měla s nimi děti, jako by to bylo něco normálního. To se přece vždy činilo poraženým národům, že jejich ženy byly zneuctěny vítěznými dobyvateli. Chceme snad dál zůstávat těmi poraženými?

Dříve, byla-li žena obtěžkána, považovalo se to za největší možné štěstí. Liberální společnost však dovolila, aby si ženy chodily na potraty jako se smetím. Raději chceme jet v létě na příjemnou dovolenou, tak děcko musí počkat. A v zimě si zase chceme zalyžovat… Naše partnerky polykají antikoncepční pilulky jako bonbony a už si nikdo ani neuvědomuje, jaké zlo to je. Z dítěte se stala nemoc a heslem dne je si užívat.

Jed homosexuality je nyní oslavován a není daleko doba, kdy autoři článků poukazující na toto zlo budou trestně stíhaní (ostatně v zahraničí se tak již děje). Dnes je tato deviace módní, dnes je to cool, in, či chcete-li trendy. Liberální společnost se na homosexualitu dívá změkčilýma očima, jako by to bylo cosi sympatického a hezkého. Chceme to dál trpět?

Hodnoty rodiny a manželství se již prakticky vytratily, vztah k náboženství, jakožto základnímu kamenu kultury a morálky, se vypařil. Žijeme ve společnosti, kde to, co nám ještě před několika desítkami let bylo svaté, co jsme milovali a co jsme naopak nenáviděli, se jednoduše vyměnilo a zcela otočilo.

Přijali jsme ze světa černošské či arabské přistěhovalce, nejrůznější nemoci, sňatky homosexuálů z Nizozemí, Indoevropany ze Slovenska, pozitivní diskriminaci a zvýhodňování menšin ze Spojených států, dále feminismus, ženskou emancipaci, různé kriminální živly, současný systém vlády atd.

Jsme v nezáviděníhodné situaci, která se každým dnem zhoršuje. Je proto potřeba již konečně začít jednat zcela nekompromisně. Ano, nekompromisnost našich řešení se jistě liberálům a humanistům nelíbí, možná se nelíbí ani některým útlocitným demokratům, ale bude-li to jediná možnost, jak uzdravit rozvrácenou společnost, pak případná hořkost tohoto léku nesmí přehlušit jeho léčivé účinky.

Zde nepomohou polovičatá nemastná a neslaná rádoby řešení. Musíme vzít rozhodování do svých rukou a jednou provždy smést liberalismus do propadliště dějin!

Ing. Martin Košťál