27. dubna 2010
Řepka: Možná někomu ukápne slza, až tu nebudu
V poslední době je Tomáš Řepka opět hlavním námětem všech fotbalových komentářů, jeho zákroky a chování všichni rádi posuzují. "Zase se to opakuje jako každý rok. Začíná to v dubnu, kdy se liga blíží ke konci. Sparta je nahoře a je potřeba ji dostat dolů. A nejlepším terčem je Řepka," tvrdí řízný obránce Sparty, který už se nemůže dočkat klíčového utkání ligového jara na ostravských Bazalech.
|
---|
Když slyšíte Ostrava, probudí se ve vás vzpomínky na fotbalové mládí, nebo vidíte jen největšího soupeře v boji o titul, který vás čeká na Bazalech?
Určitě si vzpomenu na čtyři krásné roky, které jsem v Baníku odkopal. Ale je to už hrozně dávno. Na Bazaly se vždycky těším. Zápasy tam mají úžasnou atmosféru. Navíc to bude vyšperkované tím, že oba týmy bojují o titul.
To bych netvrdil. Hodně ale o titulu napoví. Vítěz si může vytvořit slibnou pozici.
Je to výborné, dobře poskládané mužstvo. Jmenovat jednoho nebo dva hráče, kteří budou nebezpeční, to nejde. Útočí v podstatě všichni. Vpředu určitě bude zlobit mladý Vydra, ze zálohy může dát gól Lička, Lukeš, který má navíc výborné standardky. Soupeř taky sází na dobře hlavičkující stopery, gól může dát kdokoliv.
Já se na ostravské fanoušky těším. Trochu je chci popíchnout, aby zápas měl ještě větší náboj. O tom totiž fotbal je. Lidi se musejí bavit, pro ně fotbal hrajeme.
Vnímám to a baví mě to! Už jsem si za ty roky na nadávky zvykl. Spíš mě ještě víc motivují. V žádném případě mě to nerozhodí. Beru to tak, že i tohle k fotbalu patří, i když netvrdím, že někomu sprostě nadávat je správné. Je to realita. Dívám se na to i tak, že kdybych tady nebyl, tak by bylo na stadiónech větší ticho, ale zase by zápasy neměly takovou atmosféru. Baví mě, že lidé jdou na zápas i proto, aby vynadali Řepkovi.
Zase se to opakuje jako každý rok. Začíná to v dubnu, kdy se liga blíží ke konci. Sparta je nahoře a je potřeba ji dostat dolů. A nejlepším terčem je Řepka. Ale co se týká těch dvou faulů: Kyselu jsem zaháčkoval, ale on udělal parádní kotrmelec, takže to hezky vypadalo. Šenkeřík mě tahal za dres. Vytrhl jsem se mu. Vůbec jsem ho loktem netrefil, natož do obličeje. On se ale svalil a simuloval. To sudí neviděl.
Něco na tom je. V zimě je vcelku klid, ale jakmile se oteplí, udělám něco, co vyvolává tyhle kauzy. Některá média to hned zveličí. Mně to nevadí. Kdybych tu nebyl, o čem by novináři psali? Museli by si vybrat někoho jiného. Třeba Libora Sionka…
Nesmysl. Ten pocit rozhodně nemám. Možná jsou ke mně i jiným starším hráčům tolerantnější nebo spíš respektují, že jsme něco odehráli, a mají na nás trochu jiný metr. Určitě se mě ale nebojí. Možná to vypadá z tribuny hrozivě, ale neurážím je.
Nesnáším nespravedlnost. Chápu, že sudí může udělat chybu, ale jde o to, jaká je…
Hrozně těžko. Nenávidím křivdu a je pro mne těžké se pak uhlídat. Vím, že mě to provází celou kariéru, ale já to neumím korigovat a jiný už nebudu. Když začne zápas, je to pro mne jiný svět, v němž chci být vítězem. Po zápase jsem jiný.
Tak nějak. Po zápase jsem úplně normální. Já si myslím, že jsem takový, i když hraju, jen ty emoce neumím zakrýt. Nestydím se za ně. To je moje nátura, měnit se nebudu.
Tak to bych neudělal! Když udělá chybu, tak mu ji vytknu. V zápalu boje třeba i hodně hlasitě a neberu si servítky. Nemyslím to ale zle. Chci zápas vyhrát. Umím spoluhráče i pochválit. Když jsem byl mladý, dávali mi kapky starší spoluhráči, když jsem něco zkazil. Beru to tak, že mi chtěli pomoci, nebyl jsem jim ukradený. A takhle to myslím i já s těmi současnými.
Fotbal je moje práce a já na hřišti jiný nebudu. V kabině o tom po zápase nevím. Jestli se někdo urazí, je to jeho věc. Ale na kafe nebo pivo jsem schopný jít s každým, i když jsem mu předtím vynadal nebo on mně. Už o tom nevím a neřeším ho.
Především to sám přiznám hned na hřišti. Zvednu ruku, omluvím se. Ti mladší mi nic neřeknou, nedovolí si to. To je ale na škodu. Asi mají zbytečně velký respekt. Ti starší mi to řeknou. Třeba i hodně důrazně. Beru to. Nemám s tím problém.
Průpovídky mám, ale to k fotbalu patří. Hecujeme se, zejména s těmi staršími, které znám, ale rozhodně jim nevyhrožuji. Nikdy jsem také nikoho nehonil po hřišti, abych ho nakopl. Hraju důrazně, ale to protihráči vědí.
Spíš z legrace, ale že by mi někdo vyhrožoval, to ne.
Ostrých faulů, třeba zezadu, jsem udělal minimálně. Na šestatřicet let si myslím, že stíhám. Nehraju zákeřně. Tvrdě, to ano, ale takový jsem byl vždycky.
Zatím nebyl čas. Věřím, že si s vedením Sparty sedneme po lize. Pokračovat chci.
Dovedu… Už dva roky jsem to musel skousnout. Vidět Spartu druhou, třetí, to je nepříjemné. Sparta by měla být stále první, tak to vnímám. Doufám, že se nám to letos povede.
Na to teď nemyslím. Ale jo, představil bych si to. Jednou to přijít musí. Až skončím, chci u fotbalu zůstat. Nebudu tolik vidět. Za čas si ale média najdou někoho jiného, třeba horšího, než jsem byl já. Možná někomu ukápne slza, až tu nebudu. Řepka odejde z velkého fotbalu a zůstane tu vzduchoprázdno a ticho…
Autor: Karel Felt