2. dubna 2010

Nosí černou košili, je to nácek!

    Začíná mě docela děsit, jak v naší společnosti čím dál tím rychleji devalvují slova. Nebo spíš názvy…označení.

    Každá doba má své, řečeno s Orwellem, ideozločiny, a každý režim likvidoval své odpůrce. V době ještě nedávné fyzicky, v době naší, humánní, přímo osvícené, stačí pár slov. Pár nálepek. Nelíbí se vám názor vašeho oponenta? Nač se unavovat argumenty, když k jeho dehonestaci postačí jednoduché označení – rasista, xenofob, antisemita, homofob, nácek. Aniž bychom vlastně domýšleli, či vůbec uvažovali nad tím, co ta slova ve skutečnosti vyjadřují, klidně jimi nazveme svého názorového protivníka, i kdybychom s ním polemizovali o užitečnosti krtků na zahradě. Proč ne… společnost to žádá, společnost nadšeně tleská. A hlavně… proti takovému označení není obrany. Jak dokázat svému názorovému protivníkovi, že nejsem nácek, přesto, že mám na sobě černou košili?

    Kdysi, jedenadvacátého srpna roku osmdesát devět minulého století, šla moje kolegyně tak jako každý den přes Václavské náměstí do práce. Na Václaváku se zrovna konala demonstrace proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa před dvaceti lety…a Veřejná bezpečnost a Lidové milice měly hody. Moje kolegyně byla vytažena z davu a zmlácena. Proč? Protože měla černé kalhoty a černé tričko…a tím oděvem tedy dle názoru policajtů protestovala proti okupaci. Že tak chodila každý den bez ohledu na datum, prostě proto, že černá barva její poněkud korpulentní postavu opticky zeštíhlovala, se těm mlátičkám prostě nepodařilo vysvětlit. Byla na Václaváku, byla v černém – jak jednoduché.

    Kdysi pravil David Rath v jakémsi rozhovoru tuším pro Reflex, že Hitler nastartoval v tehdejším Německu zbrojením hospodářský růst. Okamžitě byl označen za Hitlerova sympatizanta, za nácka, za fašistu. Ale on neřekl nic jiného, než že Hitler nastartoval zbrojením hospodářský růst v Německu…a to je prostě historicky daný fakt. Budou tedy označeni za nácky i autoři nesčetných vědeckých pojednání o vzestupu nacizmu a fašismu v Německu v třicátých letech minulého století?

    Kdysi, vlastně docela nedavno, řekl Mirek Topolánek, že jeden Žid a jeden gay v současné vládě uhnou…pravděpodobně před problémy. Hodně nešikovně vyjádřil myšlenku, že nezáleží na náboženství, sexuální orientaci, národnosti a třeba politickém přesvědčení, ale na charakteru toho či onoho. Okamžitě byl nazván homofobem, xenofobem a antisemitou. Myslím, že na to, aby si zasloužil taková označení, by musel říct a hlavně konat jinak, než se stalo. Ale kdo chce psa bít….

    Kdysi jsem jela v tramvaji, do které přistoupil revizor. Zkontroloval nás všechny, všechny, až na hlučnou romskou rodinku na zadní plošině. Když mě zaslechl, jak se ptám kamarádky, se kterou jsem jela, pročpak asi tak pan revizor Romy nekontroloval, stoupl si přede mě a nazval mě vztekle rasistkou. Ten revizor. A chtěl po mě jízdenku znovu, asi aby ukázal, že MĚ se nebojí.

    Devalvace slov. A zbabělost. Ono je snažší nazvat protivníka rasistou, homofobem, náckem, než mu jeho argumenty vyvrátit argumenty svými. Otočit se k němu s hlavou hrdě vztyčenou ostentativně zády, protože s takovým fašistou se přece nebudu bavit.  A zkuste mi předhodit, že utíkám z diskuse, protože se diskutovat bojím či diskutovat neumím.

    Jen si to zkuste, vy xenofobové…a buďte rádi, že vás nenazvu rovnou nácky.

Autor: spidlova