Jizersko- hlavni stranka

Polistopadový postkomunistický systém, který chamtivost a podlézavost postavil nad hodnoty národa a jeho budoucnosti, nedovolí občanům dozvědět se pravdu o akcích nacionalistů v jejich vlastní zemi. Místo objektivních informací straší obyvatelstvo policií, vodními děly a transportéry. Zbytek „vysílacího času“ zaplní tzv. zábavou a prázdným životem celebrit.

Takovou zkušenost s režimem má i Adam Berčík z Autonomních nacionalistů Sever, který v sobotu 18. dubna organizoval smuteční pochod v Ústí nad Labem k uctění památky bombardování města v roce 1945 spojeneckým letectvem.

„Navzdory technickým problémům se zvukovou aparaturou na začátku akce a s přehnaně dlouhým zadržováním a kontrolováním účastníků, které někdy hraničilo se šikanou, považuji akci za celkově úspěšnou. Projevy byly předneseny, prošlo se po celé trase. V jediném kritickém místě, kde mohlo dojít ke konfliktu, se účastníci naší akce zachovali disciplinovaně a nevyvolávali žádné střety,“ zhodnotil ústecký pochod Berčík.

Spojenci: Ústí je tmavá díra

„Podle různých pramenů se počet obětí amerického bombardování Ústí nad Labem ze 17. a 19. dubna 1945 pohybuje od 500 po 1500 (starší prameny uvádí 1000-1500, ze zápisů matrik a z kremačních knih údajně vyplývá číslo 512, ovšem v Ústí se nacházelo velké množství uprchlíků před blížící se Rudou armádou, kteří často nebyli nikde evidováni), seznam identifikovaných obětí je uveden na konci článku. Argumentem pro možné vyšší počty obětí je i to, že ti, kteří byli v ohnisku výbuchů, byli vystaveni takové teplotě, že po nich nezůstali žádné tělesné pozůstatky. Kromě toho došlo k prvnímu bombardování Ústí již 16. prosince 1944. Tento nálet spojenců není příliš známý, ale během něho přišlo o život 21 lidí – jeho cílem bylo především střekovské nádraží, zasažena byla též rafinerie cukrovaru a kotelna Schichtových závodů a několik rodinných domů v Labské ulici a nad (dnešním Starým) krematoriem. Vedle bomb byly z letadel shazovány i letáky v němčině v tomto znění: "Aussig ist ein finsteres Loch, aber wir finden es doch" (Ústí je tmavá díra, ale my ho přesto najdeme).“

Adam Berčík (AN Sever)

Válka ideově neskončila

„V té době bojovali proti sobě dvě rozdílné ideje. Na jedné straně spojenectví liberálního Západu s bolševickým Východem, kteří chtěli zničit evropskou kulturu a evropského člověka, a na straně druhé vojska odporu evropských národů s centrem ve střední Evropě. Známe historii a víme jak skončil tento boj. Víme jak hrozné následky měl konec 2. světové války pro Evropu. Válka ale neskončila roku 1945. Víme a poznali jsme k čemu vedlo zdánlivé nepřátelství západního liberalismu a východního bolševismu a jejich vzájemné sblížení se roku 1989. Opona padla a jen slepým nebo hloupým není jasné, kdo jsou skuteční váleční zločinci. Tyto procesy v dnešní době mají přitom katastrofální důsledky. V dnešní době proti sobě opět stojí dvě různé ideologie. Moc nadnárodního kapitálu, který vznikl sloučením liberalismu a bolševismu, kteří odmítají myšlenky národa a vlastni. Národ jako orgán s lidovým základem je jedním z největších nepřátel liberalismu a bolševismu. Na druhé straně stojíme my, kteří bojujeme za naší vlast a kulturní dědictví. My Maďaři, Němci, Češi a všechny ostatní evropské národy.“

Řečník z řad maďarských nacionalistů

Nejen Ústí, ale i Litvínov!

„Jak již bylo zmíněno, smyslem dnešního shromáždění je poukázat a uctít památku bezmála tisícovky, a některé zdroje uvádějí dokonce patnácti set nevinných lidí, kteří našli smrt v troskách svých domů a na ulicích tohoto města při bombovém náletu spojeneckých letadel. Ústí nad Labem však není jediné město severních Čech, které pocítilo láskyplnou demokracii takzvaných osvoboditelů tehdejší doby doslova na vlastní kůži! Jedním z takových měst byl i Litvínov a jeho okolí! Když v období druhé světové války začala výstavba chemických závodů v Záluží, které měly za úkol vyrábět pohonné hmoty, těšil se kraj nebývalého rozkvětu oproti krizi, která zasáhla průmysl několik let předtím. Na celém komplexu pracovalo až 40 000 dělníků a v roce 1942 již odtud odjížděl první vlak s benzinem. 12. května 1944 však bylo zahájeno pravidelné bombardování anglo-americkými spojenci. Důsledkem toho bylo přerušení silniční sítě, desítky mrtvých a přerušení tramvajové trati z Mostu do Litvínova. Ke konci války již bylo zničeno 70 % celého podniku.“

Řečník za Autonomní nacionalisty

Freie Offensive

„Es ist für mich eine besondere Freude, heute hier sprechen zu dürfen. Aus vielen Teilen Deutschlands sind heute Kameraden in diese Stadt gekommen, um gemeinsam mit ihren Kampfgefährten in der heutigen Tschechei, den Ehrendienst an den Toten von Aussig zu versehen, welche im alliierten Bombenhagel vom 17. und 19. April 1945 einen grausamen Tod fanden. Die Opferzahlen werden herunter gerechnet, in der Tschechei wie in der BRD. Die Ehrung der Opfer unserer Völker wird verächtlich gemacht und wir, welche ehrenhaft und würdevoll derer gedenken die an der Heimatfront fielen, werden verfolgt und kriminalisiert, in der BRD ebenso wie in der Tschechei.“

Maik Müller (Freie Offensive Dresden)

Zabíjelo se zbytečně

„Stejně nesmyslně jako v Chemnitzu 3. a 5. března 1945, kdy spojenci shazovali bomby na město a přitom ztratilo život přes 4 000 žen, dětí a starců, tak stejně vražedně si později počínaly vítězné mocnosti 17. a 19. dubna 1945 vůči bezbrannému ústeckému civilnímu obyvatelstvu a vůči tisícům uprchlíků z východu obsazeného Rudou armádou. Nálety postihly ale také stovky lidí z Hamburku a Brém. Válka byla dávno rozhodnutá a přesto se bombardovalo a zabíjelo až do posledního dne a ještě dále poté.“

Katrin (NPD Chemnitz)

Hlavu hore!

„Na konci vojny sa Ústí stalo jedným z posledných útočísk ľudí, ktorých spojenci vo svojej nenávisti a beštiálnej krutosti vyhnali z domovov, zničili a vypálili ich mestá, povraždili rodiny. Ľudia v tomto meste im otvorili svoje príbytky a poskytli im šancu na život. Stále tu fungovalo niekoľko zbrojárskych výrob a Ústecký železničný uzol slúžil na prepravu materiálu a zásobovanie mesta potravinami. (…) Česi a Slováci boli oddávna bratskými národmi. Prežívali spolu strasti, vojny, ale aj príjemne udalosti v dejinách. Preto by som tu, na mieste, kde mnoho nevinných ľudí položilo život, chcela vyjadriť našim Slovanským bratom za celú organizáciu Hlavu hore úctu a pietnu spomienku a odkázať im, že nezomreli zbytočne.“

Zástupkyně slovenské organizace Hlavu hore!

Nacionálně revoluční alternativa

„Časy, kdy národní mládež byla za obětního beránka jsou pryč. Pro každý národ na světě stojí honosné stavby k připomenutí úspěchů. Především v Německu se ale stalo obvyklé vtloukat lidem do hlav sebeobviňování a špatné svědomí za věci, se kterými nemáme vůbec nic společného. Kde je tady v Ústí velký památník za oběti mrtvých civilistů bombardování z Ústí, Drážďan, Mnichova a odjinud? Musíme znovu moci suverénně rozhodovat o národních zájmech a usilovat o kurs orientovaný na budoucnost. Tento nemocný, podřadný systém je nám k tomu jen překážkou v cestě a my jednou budeme doktorem, který tento vřed bezezbytku odstraní a jako léčivá mast bude prosazen model národního společenství. Globální finanční systém je na konci, bankám hrozí krachy a vláda se snaží o záchranu pomocí nevyčíslitelných záchranných balíčků. Například jsme to viděli na Islandu, který je od roku 2007 kvůli finanční krizi de facto v platební neschopnosti. Jak se mnohým zdá být tato věc téměř nemyslitelná, tak reálně tento stav může být a bude dřív nebo později také tady. Odpovědnost za to nesou kapitalisté, kteří usilují o maximální zisk a chamtivost po stále větších sumách peněz. Musíme se připravit na tento čas změny poměrů už nyní, abychom potom národům Evropy byli k dispozici jakožto antikapitalistická, nacionálně revoluční alternativa. Poté bude opět v Evropě působit národní politika, bez vykořisťování, multietnického rozkladu či zrady vlastního lidu.“

Válka pokračuje zápasem kapitálu s nacionalismem