Přerovské sobotní odpoledne z republikánského pohledu

 3.7. 2011     Sedím v autě a mířím z Olomouce do Přerova. Je sobota 25. června 2011, přibližně 14 hodin odpoledne a já mám více jak hodinu zpoždění. Při jízdě vzpomínám na setkání členů a příznivců RSČMS a DSSS před 14 dny ve Vrbně pod Pradědem. Předseda "dělníků" Tomáš Vandas mě tam pozval na dnešní akci Dělnické strany sociální spravedlnosti. Ať se prý přijedu nezávazně podívat. Jedná se o naplánovaný mítink DSSS v Přerově a následný pochod účastníků akce povolenou trasou přes město. Odpověděl jsem tehdy, rovněž nezávazně, že pokud to bude jen trochu možné, přijedu.
     Své sliby jsem zvyklý dodržovat, jenže vše se začíná komplikovat. Dlouho dopředu naplánovaná porada představitelů Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, konaná téhož dne od 11 hodin v Olomouci, se poněkud protáhla a tak vyrážím později, než jsem původně chtěl. Z Olomouce do Přerova je to pouhých 20 km, jenže to nejde tak rychle, jak bych potřeboval. Uzavírka a objížďka už v našem městě, kolony před semafory na křižovatkách. Jedna obec, druhá obec. V obou další částečné uzavírky, semafory, kyvadlový provoz, další zdržení. Konečně se blížím po silnici č.55 k Přerovu.
     Už při příjezdu ke světelné křižovatce před podjezdem železniční tratě Přerov-Hranice na Moravě mě nezvykle dlouhá a téměř nehybná kolona aut varuje, že se asi něco děje. Vzpomínám na velkolepé policejní manévry před 14 dny v podhorských městečkách a dávám raději levý blinkr. Vjíždím do odbočovacího pruhu, částečně tak předjíždím kolonu mířící rovně do Přerova a odbočuji vlevo na Předmostí, kde hned kousek za křižovatkou bez problémů zaparkuji na poloprázdném parkovišti. Dál pokračuji raději pěšky, ty dva zbývající kilometry přece dojdu. S republikánským odznakem na triku vyrážím pěšky do víru velkoměsta.
     To mě asi osvítil duch svatý. Běžnou chůzí hladce předháním stojící kolonu, procházím podjezdem a dorážím na velkou světelnou křižovatku za ním (Lipnická-Polní-Velká dlážka). Panuje tu obrovský zmatek. Kolony aut na Lipnické, Polní a do Předmostí jsou dlouhé až do "nevidim", Velká dlážka je uzavřena. Semafory na křižovatce jsou vypnuty, dopravu "řídí" POLICIE ČR ve velkém počtu.
     "ČLOVĚČE, VY JSTE NA MĚ NAJEL!", řve nepříčetně jeden brunátný policista na nebohého řidiče modré dodávky, který chtěl zřejmě pokračovat na ulici Velká dlážka, "KOUKEJTE ODSUD VYPADNOUT!!!" (sic.!). Vyděšená modrá dodávka obloukem opouští křižovatku.

     Poznatek první: V době konání akcí DSSS je zřejmě šoférům v inkriminované lokalitě do jisté míry povoleno najíždět na dopravní policisty.

     Opouštím nebezpečnou křižovatku a vydávám se po vylidněné Velké dlážce do centra Přerova. Na kruhovém objezdu u mostu Míru jsou další policejní hlídky a "usměrňování" dopravy. Než se něco stane, tak raději rychle přecházím řeku Bečvu a protože za mostem na ulici Palackého policejní manévry pokračují, odbočuji doleva, chtěje se uličkami dostat na náměstí. Ještě dvě, tři nároží a jsem tam. Náměstí je liduprázdné! Sakra, chybička se vloudila. Nějak jsem si spletl náměstí T.G.Masaryka s Náměstím Svobody!
     No nic, stane se i v lepších rodinách, jenže co teď? Nemám tušení, kde je inkriminované náměstí , ani kudy půjde ten průvod. Ulice jsou vylidněné až na "pomahače a chrániče" a tolik pomoci a ochrany zase nepotřebuji. Ačkoliv nejsem věřící, upírám spásný pohled k nebi a pomoc přichází. Nad městem nehybně visí dvě policejní helikoptéry a jako orientační majáky neomylně ukazují místo konání mítinku, který již určitě probíhá. "Díky" za ně. Vyrážím změtí uliček naznačeným směrem. Na třídě Komenského však narážím na neproniknutelné policejní zátarasy a tak se dávám vpravo a zastavuji se na křižovatce Komenského-Škodovy-Kojetínské a Velké Novosady. Rovněž uzavřené a obstoupené těžkooděnci. Vmísím se mezi přihlížející občany.
     Právě včas. Je přibližně 15 hodin a z Komenského třídy se zvolna blíží průvod s vlajkami ČR a DSSS. Tedy "průvod": nejdříve jede krokem hradba osobních policejních vozů a dodávek, za nimi jde kordon policistů, poté asi 150 demonstrantů. Poznávám v čele předsedu a místopředsedu DSSS, spolu s dalšími představiteli strany. Přihlížející občané se hrnou až k nataženým policejním páskám. Řetězec těžkooděnců za nimi nervózně přešlapuje. "ČECHY ČECHŮM!", skandují demonstranti. Přihlížející občané za zátarasy jim mávají. Mávám rovněž, protože na konci průvodu poznávám některé účastníky z MO DSSS-Ostrava, vesměs bývalé republikány a chci se s nimi alespoň takto pozdravit. Všímají si mne a odpovídají. Následují další těžkooděnci, policejní technika a průvod zakončuje jízdní policie na koních. Průvod zahýbá do Škodovy ulice, někteří z přihlížejících se k němu chtějí připojit. Není jim to však za strany policie dovoleno a tak se vydávají oklikou Kojetínskou ulicí. Jdu s nimi též, ač stojím na chodníku (safra, to je jak od Karla Kryla) a zahýbám vlevo do Husovy ulice.
     Po 50 metrech další zátaras. Vydávám se k němu. "Potřebujete na nádraží?", oslovuje mne policejní vyjednavač, člen antikonfliktního týmu. "A-ano", připouštím, neboť nádraží ČD je asi 100 metrů žádoucím směrem a já doufám, že budu moci projít. "Tak to se musíte kousek vrátit", zklame mne policista, "dáte se mezi ty dvě budovy," ukazuje na baráky v Husově ulici, "projdete dvorem a budete hned na 1.nástupišti!" Jako poslušný občan dbám jeho pokynů zvědav, co se z toho vyvrbí. Pan policejní vyjednavač je zřejmě šprýmař: nasměroval mě, coby 1. místopředsedu republikánů přímo do jámy lvové, na cikánský dvorek, kde do té doby probíhalo mecheche zmíněného etnika, podporované církví svatou katolickou. Naštěstí právě v tomto okamžiku doráží čelo průvodu ze Škodovy ulice a zahýbá do ulice Husovy. Poznal jsem to podle mocného ječení příslušnic "něžného" pohlaví romského etnika. "CIKÁNI, DO PRÁCE!", skandují demonstranti. Cikáni proudí ze dvorka do Husovy ulice a mě si nevšímají. Dvorek je rázem liduprázdný. Kromě hudebního pódia, kde z pyramidy reproduktorů vřeští jakási etnická hudba. Před pódiem se v deliriu svíjí jediná postava. Vzdáleně ještě slyším pískání a řev. Rómské rozhořčení do jisté míry chápu: tak dobře jako teď se už nikdy mít nebudou.
     Procházím dalším úzkým průchodem, který mě přivádí do kolejiště, za kterým vidím nástupiště a budovu Přerovského nádraží. Další policejní hlídka. Skáču přes koleje (což je normálně zakázáno) a policajti se mě ptají, jestli potřebuji na nádraží. "No, když to jinudy nejde..." odpovídám jim s úsměvem a mizím směrem k nádražní budově.

     Poznatek druhý: V době konání akcí DSSS je povolen jinak zakázaný vstup do kolejiště ČD. Policie zřejmě vyhodnotila střet občana s lokomotivou jako menší riziko, než kdyby přišel do styku s protirežimními demonstranty.

     Dorážím do vstupního vestibulu železniční stanice Přerov, procházím ním a ve dveřích na ulici opět narážím na další "pomáhající a chránící" příslušníky. Tentokrát mi pomáhají tím, že mě spolu s dalšími lidmi, kteří právě přicestovali vlakem, otáčejí čelem vzad a posílají zpátky na první nástupiště. Prý se máme po něm vydat na jih, směrem k autobusovému nádraží. Začínám toho mít dost, i cestující jsou rozladěni a tak padne několik peprných výroků na téma "demokracie" v Česku po dvaadvaceti letech, což probudí na lavičce podřimujícího člena (anti)konfliktního týmu.
Pokračuji po 1.nástupišti k jihu, až narážím na branku s průchodem vedoucím na "autobusák". Další policejní hlídka, tentokrát doplněna i psovodem. Pes se vzpíná na vodítku a v pohledu jeho zraku je zřejmé, že by si rád kousnul. Scéna jako z Orwella. Poněvadž doma psy chováme, chce se mi instinktivně zařvat "LEHNI!", mám však obavu, aby to policista-psovod nevzal jako "útok na veřejného činitele". Další příslušník milostivě odemyká branku a pouští nás ven.

     Ocitám se na autobusovém nádraží. Další zátarasy, za nimiž se shromažďují přihlížející občané, další řetězec těžkooděnců. Vše se stereotypně opakuje. Trasa průvodu je hlídanější než trať formule 1. Demonstranti jdou zvolna a míří do Kramářovy ulice. Skandují: "ČEŠI POJĎTE S NÁMI!" Mezi přihlížejícími občany to hučí souhlasem, mnozí by rádi. Nějaký mladík se rozhodl nedbat policejní pásky a zamířil k průvodu. Marně ovšem. Byl chycen a odveden zpět za zátarasy. "POLICEJNÍ STÁT!, POLICEJNÍ STÁT!", skanduje na to průvod a občané za policejní páskou to odměňují potleskem. Tleskám též, neb k tomu není co dodat.

     Poznatek třetí a nejpodstatnější: Je očividné, že po soudním fiasku se zákazem akcí pořádaných nežádoucí opozicí, vsadil režim na novou taktiku. Za každou cenu účastníky protestů IZOLOVAT a nestrpět, aby se k nim spontánně přidávali další, běžní občané. Zkrátka nedopustit, aby některá skupina STRHLA LAVINU NESPOKOJENÝCH. V masmédiích potom účastníky demonstrací označit jako skupinku extremistů nebo zoufalců, kteří nemají sympatie normálních "slušných" občanů. Ukázalo se to jasně již před několika dny při stávce odborů. Tam si sice režim nedovolil izolovat policejními zátarasy průvod odborářů jdoucí přes Prahu, nicméně masmédia na objednávku vytvořila takovou atmosféru strachu, že pražáci raději odjeli na 4 dny na své chalupy a k průvodu se z místních nikdo nepřidal. Na výrazu tváře tandemu Kalousek-Nečas bylo poté více než zřejmé, jak jim v tomto ohledu spadl kámen z jejich kamenných srdcí. Schválně jsem byl napjat, jak se mi večer tato teorie potvrdí i ohledně přerovské akce DSSS. V podstatě jsem nebyl zklamán. Zatímco "česká" sio/tele/vize v hlavních večerních zprávách o přerovských událostech cudně mlčela, Tv-Nova nezklamala a prezentovala učastníky protestního pochodu jako "Vandase a skupinku holohlavých dětí ze školy".
Vzpomínám v této souvislosti na slavné republikánské pochody v devadesátých letech Prahou. Trasa Loreta-Pražský Hrad-Staré zámecké schody-Staroměstské náměstí-Václavák. Jak se tehdy lidé spontánně přidávali. Kdy se volalo "DOST BYLO HAVLA!" a čelo demonstrace bylo již v Pařížské ulici a konec průvodu ještě někde na Hradčanech. A na neohlášený průvod jdoucí pražskou magistrálou k budově Kantůrkovské televize na Kavčích horách. Policie tenkrát, ač to neměla nikde napsáno, opravdu pomáhala a sloužila. Řídila totiž a operativně odkláněla dopravu, aby nedošlo k nějaké tragédii. Od té doby nám za těch 20 let "demokracie" nějak přezrála a definitivně vyhnila. Policejní manévry v Přerově i nedávné události okolo protestu odborů toho budiž důkazem.

     Odpoledne však ještě nekončí a já se snažím setkat se se členy DSSS a dostihnout pomalu se šinoucí průvod. Beru to Nádražní ulicí a v její polovině - jak jinak - další zátaras a další řetěz policejních hlídek. Už to přestává být zábavné a tak měním taktiku. Zapředávám rozhovor s hlídkujícími těžkooděnci, třeba se něco dozvím:

"Mohu projít?" ptám se těsně před zátarasem hlídkujícího Ramba.
"NE", zní odpověď.
"Proč ne?", ptám se znovu.
"Máte to tam napsané", odvětí. Zřejmě myslí na té pásce. Beru ji do rukou a přetáčím nápisem nahoru:
"Tady je pouze napsáno POLICIE ČR - VSTUP ZAKÁZÁN", říkám.
"No tak vidíte", odpovídá.
"Číst umím, do školy jsem chodil 15 let", namítám. "Chybí mi tu však důvod, proč nemohu jít za bílého dne dál, když se tu evidentně NIC neděje".
"Protože to tu policie uzavřela", dozvídám se. Tak to jsem netušil.
Dochází mi, že takto se daleko nedostaneme a tak to zkouším jinak:
"Proč to tu policie uzavřela, hrozí nějaké nebezpečí?", nadhazuji.
Policista se "chytil" a sděluje mi: "ANO, HROZÍ VÁM NEBEZPEČÍ!"
Chci to upřesnit a ptám se: "Jaké nebezpečí mi hrozí?"
"Ulicí pochodují EXTREMISTÉ!", sděluje.
"A jak jsou nebezpeční?" ptám se, "jsou snad nakažení?"
"Ne, ale mohli by vás třeba zbít", upřesňuje.
"Hmm", povídám, "ale poslouchejte, oni volají <Češi pojďte s námi!> a já se jako Čech cítím. Teda jako Moravan více, ale jako Čech také. Mohu tedy projít?" snažím se objasnit svůj postoj.
"NE!"
Zatím se za mnou shromažďuje několik občanů, kteří našemu duelu napjatě naslouchají, pokud to jen v rachotu policejního vrtulníku nad hlavou je možné.
Ptám se tedy ještě jednou: "Ale proč NE?"
"Protože to tam máte napsáno."
Jsme znovu na začátku.
Policistovi spěchá na pomoc opodál stojící kolega. Hraje "zlejšího" policajta.
"CO MÁTE ZA PROBLÉM?", ptá se zvýšeným hlasem a kouká na můj odznak RSČMS.
"Potřeboval bych vědět, proč nemůžu jít dál", odpovídám. "Je bílý den, evidentně se tu nic nestalo, čili nejde o narušení místa činu, nebezpečí tu podle mě také nehrozí, takže potřebuji vědět, proč mně jako řádnému občanu bráníte v pohybu", sděluji poněkud obšírněji. "Navíc mám od vás právo na informaci."
"Tam to máte všechno napsáno, přečtěte si to!", ukazuje na dveře nejbližšího domovního vchodu, kde je vylepen jakýsi popsaný papír.
"Přečtu", ujišťuji ho. Se zvědavostí si jdu přečíst tu duchaplnou informaci na dveřích.

V záhlaví je znak POLICIE ČR a města PŘEROV.
Pod ním stojí, cituji:
     Vážení občané, Magistrát města Přerova, Policie ČR a Městská policie Přerov upozorňuje obyvatele, že v sobotu dne 25. června 2011 mezi 11:00-18:00 hodinou bude ulicemi nám. Svobody, Čechova, Havlíčkova, Komenského, Škodova, Husova, Kramářova, Čechova procházet ohlášený pochod Dělnické strany sociální spravedlivosti (DSSS) proti rasové nesnášenlivosti. Je pravděpodobné, že by mohlo dojít ke střetu mezi zastánci DSSS a jejich odpůrci. Aby se co nejvíce omezily možné škody na životě, zdraví a majetku občanů, žádáme o dodržení následujících doporučení: uvedenou dobu neparkujte v daných lokalitách motorová vozidla. Mohlo by dojít k jejich poškození, odstraňte z veřejně přístupných prostor odpadové nádoby a volně ložený stavební materiál zneužitelný pro narušení veřejného pořádku a útokům (dlaždice, lešeňové trubky, kameny), vzhledem k možnému střetu extrémistů se nezdržujte na místě probíhajících bezpečnostních opatření. Myslete především na svoje bezpečí !!! v případě obchodů a u nemovitostí s většími skleněnými plochami zvažte jejich zabezpečení proti poškození a rozbití, nevpouštějte do svých domů, a to ani do společných prostor neznámé osoby a zabezpečte je proti vniknutí, dbejte pokynů pořadatelů a především orgánů PČR v den konání shromáždění. Výše uvedené doporučení je platné i pro ulice v blízkém okolí.
(konec cit.)
Razítko ani podpis žádný, pouze jakási internetová adresa.

     Hm, tak to je zajímavé, to by se dalo téměř kvalifikovat jako šíření poplašné zprávy. Z celého dílka vyčnívá jako sláma z bot obava, že by v případě konfliktu demonstrantů s policií mohli obyvatelé přilehlých domů sympatizovat s demonstranty a poskytovat jim ve svých domech azyl. Tak, jak se to již stalo před třemi lety v Janově. Nicméně vysvětlení, PROČ mi policie brání ve svobodném pohybu, tam jaksi chybí.

     Vracim se zpět k zátarasu.
"Poslyšte", povídám hlídačům, "to ale pro mě NENÍ žádné vysvětlení, takový nepodepsaný cár papíru vám vyrobím na PC za 10 minut. Můžete tedy naplnit mé právo na informaci a sdělit mi, PROČ nemůžu projít dál?"
"To se musíte zeptat našeho velitele", zakličkují po krátké odmlce policisté.
"Fajn, můžete mi říci, kde ho najdu?", nenechávám se odbýt.
"Nemůžeme, protože to nevíme", dí strážci zákona.
"Můžete mi ho zavolat?"
"NE"
"Takže jsem se od vás zase nic nedozvěděl. Můžete mi tedy poradit, jak se setkám s účastníky průvodu?", pokládám další dotaz.
"Jó, to jste měl přijít ve 13 hodin na Náměstí svobody, když to začínalo", sdělují mi. A podrobit se policejní lustraci a osobní prohlídce, dodávám si v duchu já a nahlas říkám:
"Chcete mi říci, že policie mi v dnešním absurdistánu může nařizovat, v kolik hodin se mám dostavovat na tu-kterou akci řádně registrovaných politických stran?"
Žádná odpověď - taky odpověď.

     Přednesu jim tedy alespoň malý projev na téma karikatura demokracie v Česku po 22 letech, srovnám minulý režim s tím dnešním co se týče občanských svobod a životních jistot lidí, a dotknu se dilematu jejich služby ZLU a osobního svědomí. Zároveň chápu, že ztrácím čas, konec průvodu mizí v ulici Čechova. Ubezpečuji tedy policisty o tom, jak chápu, že mají přísné rozkazy a že rozumím jejich starosti o každodenní živobytí. Němě přitakají.
Pokládám tedy poslední otázku, jak se dostanu na náměstí Svobody.
"Musíte obejít kolem dokola dva bloky", poradí mi.
     Beru to tedy oklikou Denisovou ulicí a přes náměstí F.Rashe. Jdu opět pozdě a nadávám si, že jsem se tak zakecal. Je třičtvrtě na čtyři a pochod DSSS už zřejmě skončil. Cestou míjím několik dalších policejních hlídek, jejichž činnost evidentně ochabuje a konečně dorážím na náměstí Svobody. Tam potkávám skupinky mladých radikálů, účastníků dnešního pochodu. Žádné nebezpečí mi nehrozilo. Zastavuji se u okraje parku na ulici Čechova a rozhlížím se, jestli neuvidím někoho známého z vedení strany. Bohužel, dav se rozchází všemi směry a kromě zaparkované flotily policejních vozů tu již není nic zajímavého k vidění. Alespoň jsem zde přímým svědkem, kterak si sličná policejní mluvčí Michaela Sedláčková pochvaluje do televizní kamery, jak celá dnešní akce proběhla ze strany policie přesně a bezchybně. "Jen se pochval", pomyslím si, "nikdo jiný to za tebe neudělá".
     Vzdávám další hledání, zavrhuji i telefon a mířím zvolna zpět na Předmostí. Cestou potkávám paní Ivetu M., členku Ostravské MO-DSSS. Známe se spolu ještě z dob společného členství v SPR-RSČ. Krátce spolu pohovoříme a vyměňujeme si názory na dnešní přerovské odpoledne. Zejména v kontextu převratného dění v jiných evropských státech, jako je Španělsko (hnutí M-15), Island, Řecko, Francie, Belgie... Tam všude občané požadují skončení současné hry na demokracii a zavedení demokracie skutečné, přímé. A také ukončení lichvářské tyranie bank a nadnárodních koncernů. Všude tam již lidé odmítají platit dluhy za zkorumpované politiky a v případě Islandu si už dokonce v referendu vymohli splnění svých požadavků. Další země tento boj teprve čeká, a ani mafiemi prorostlé a korupcí prožrané Česko se mu nevyhne.
     Poté se rozloučíme a já mířím Palackého ulicí na Velkou dlážku. Město se zvolna vrací k normálu. Policejní hlídky mizí a doprava v ulicích opět začíná fungovat. Pouze dvě helikoptéry stále krouží nad městem a monitorují občany České republiky. A daňoví poplatníci jsou o celý další milion korun chudší.

     Vtom mi prolétne nad hlavou hornoplošník, vlekoucí vzduchem za sebou transparent jedné nadnárodní firmy. Na transparentu stojí: PŘEJEME VŠEM HEZKÝ DEN. Vzpomenu si přitom na jeden vskutku trefný slogan z filmu "Tlumočnice", který poběží ještě ten stejný večer na jisté soukromé televizní stanici. Vyřkl jej jakýsi odvážný nezávislý politik a zní takto:
"DNES JIŽ NEEXISTUJÍ ŽÁDNÉ SKUTEČNÉ STÁTY. JSOU JEN SOUKROMÉ SPOLEČNOSTI."
Přeji rovněž všem hezký den.

Roman Sláma, 1.místopředseda RSČMS