1. března 2009

Již 20 let jsme masírováni systémovou propagandou…

…jak se máme dobře a jak skvělé je být součástí vyspělé západní civilizace. Skvělé by to možná i bylo, pokud bychom byli skutečně svobodní. Nebo si někteří ještě stále myslíte, že svobodní jsme? Dobrá, pokusím se vás přesvědčit o opaku příběhem, který se skutečně stal.

Bylo nebylo, jedno slunné lednové odpoledne. Nešlo v globálním měřítku o nic velkého nebýt toho, že pořádání rockových koncertů s pronárodním obsahem se v Kocour., pardon České republice moc nenosí, a tak skupina aktivistů dostala nápad, i přes nové policejní persekuce platné od 1. ledna 2009, jak uskuteční svůj kulturní večer tak nějak mimo republiku, třeba v Rakousku.

Již dávno platí, že chceš-li přemoci protivníka, využij jeho zbraní, v tomto případě nacionalisty silně neoblíbeného schengenského prostoru. Skupina aktivistů připravující sál si musela půjčit k tomuto účelu dodávkový vůz, jelikož transportní kapacita jednotlivých osobních vozů jednoduše nestačila, a tak jej obstaral jeden mladý aktivista, jménem třeba Petr.

Jeho matka mu jej s ochotou, jako služební, zapůjčila (zda by to udělala znovu s přihlédnutím na příští vývoj událostí je otázkou, ale k tomu později), a tak již toto vozidlo se svou posádkou a doprovodem organizátorů ve čtyři hodiny odpoledne vše na místo převezlo. Absolutně nikým nezpozorováno, nezadrženo a nekontrolováno. Proč toto zdůrazňuji se již brzy dozvíte.

Hlavní organizátor akce v sedm hodin dojel na místo srazu pro účastníky (zda-li se vám takovéto postupy zdají divné, či paranoidní, vězte, že je to realita 21. století v ČR) a poté se s menšími zastávkami přemisťují k očekávanému místu děje. Samozřejmě za silného doprovodu ideopolicie, chcete-li oddělení extremismu.

Jaké je jejich překvapení, když se kolona 30 vozidel přiblíží nejen ke státní hranici, ale co víc, ona ji dokonce v klidu projíždí a pokračuje dál cestou po území jiného státu. Takovouhle „lumpárnu“ je třeba ovšem po zásluze potrestat a tak již po pár minutách je nám přidělena hlídka rakouské policie. Na místě akce je ovšem vše v pořádku a komunikace s místní policií i přes jazykové bariéry je vynikající a profesionální (což se o té naší rozhodně říci nedá).

Dokonce ponižování na jaké jsme zvyklí (ať už kontrola totožnosti, osobní prohlídky na mraze, šikana a narážky) se vůbec nekoná a celou akci z povzdálí sledují jen dva hlídkové vozy, které neměly krom sepisování ťukanců při parkování absolutně žádnou práci.

Akce probíhá v pořádku a během ní „gratulují“ někteří, jako kpt. Homola, SMSkami některým jedincům doufajíc v nahnání strachu organizátorům. Poté se již všichni vrací zpět do svých domovů bez zbytečných kontrol s pocitem dobře stráveného večera.

Zásadní zlom přichází ovšem v průběhu týdne. Jelikož se „tajným“ i přes nasazení mnoha vozů, které byly k dispozici na území celého Jihomoravského kraje, nepodařil jediný úlovek, natož identifikace účastníků, museli se snížit k jiným praktikám.

Ve středu se dozvídám od mladého aktivisty, že si jeho matku ředitel renomované zahraniční firmy pozval na kobereček s tím, že mu volala česká policie, a že dodávka firmy byla zhlédnuta v blízkosti koncertu „extrémistů“. Poté již následovalo krátké rozloučení a výpověď.

Naštěstí vlivem dobrého kolektivu a především na jeho naléhání byla dlouholetá pracovnice vzata druhý den zpět na milost s tím, že na půl roku přichází o prémie a osobní ohodnocení.

Nyní, v době hospodářské krize, ideální načasování, viďte? Nepřál bych nikomu zažít ty pocity nejistoty, zda člověk uživí rodinu či neuživí, a to jen proto, že půjčí automobil k uspořádání kulturní akce, kde nedošlo k jedinému porušení zákona či přestupku proti soužití a kde se navíc dobrovolně vybralo nemalé množství peněz, které půjde dál potřebným.

Pikantní na celé této blamáži ideopolicie je, že tento konkrétní vůz byl zaparkován mimo vozy návštěvníků a „zakryt“ vozy místních starousedlíků, mimo akci konání, na rozdíl od jiných vozů.... Opakuji znovu, vůz nebyl nikde stavěn, a zaznamenán byl českou policií až když se navracel (ovšem bez zastavení, jen mohl být zaznamenán hlídkou stojící u cesty a tudíž nemohl být na základě ničeho spojen s touto akcí).

Udělejte si proto znova sami obrázek o výdobytku demokracie v 21. století. A je třeba také zdůraznit, jak charakterní jsou oni „hlídači demokracie“. Jak bezpáteřní jsou, nejlíp charakterizuje osoba kpt. Homoly, který za bolševika studoval Vysokou školu vojenskou a netřeba si dělat iluze, kdo se na takovéto školy dostával...

Poznámka: Místa a jména jsou smyšlená. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.

Pavel Sklář